Křtinské hody |
hODOVÝ Kroj
OD ROKU 2017 MÁME NÁŠ VLASTNÍ KŘTINSKÝ KROJ
...více informací připravujeme :)
...více informací připravujeme :)
KROJ
"Děvčata, co měla nejkrásnějšího, vzala na sebe… Svítí rukávce, v slunci hoří záře kordulek… Jak je to krásné!"
(ukázka z knihy bratří Mrštíků "Rok na vsi")
Kroje v České republice
Kroj je oděv charakteristický pro určitý kraj. V České republice, v oblastech spjatých s historickým zemským dělením, prošly kroje lidových vrstev složitým vývojem. Lidový oděv tak lze jen s obtížemi řadit čistě historicky. V současnosti se již kroje v České republice běžně nenosí, ale lidé je stále oblékají při tradičních lidových slavnostech a zábavách, jako jsou hody a masopusty. Tato tradice je silnější ve východní části země, na Moravě.
Slovácký kroj
Slovácko je pojmenování pro rozlehlý a nestejnorodý národopisný region se složitým historickým vývojem, pokrývající podstatnou část jihovýchodní Moravy (Břeclav, Kyjov aj.). V této oblasti se kroj uchoval na poměrně velkém území nejdéle z České republiky. Dodnes zde v kroji lidé částečně chodí, hlavně staré ženy a mládež. Slovácké kroje jsou velmi zdobné a lichotí postavě. Ženský kroj je sestaven z kordulky (vesty), rukávců, ze tří spodniček, spodní sukně, zástěry, vyšívané mašle do pasu a šátku na ramena. Mužský obsahuje vestu, košili a kalhoty.
Kroj ve Křtinách
Náš městys nemá vlastní zachovaný kroj. Pro hodovou příležitost se zde využívá kroj slovácký (Kyjovský), který si pro svou krásu získal obdivovatele i v mnoha dalších vesnicích. Velké množství lidí jej v současnosti považuje za kroj typický pro Českou republiku, konkrétně jižní Moravu.
"Děvčata, co měla nejkrásnějšího, vzala na sebe… Svítí rukávce, v slunci hoří záře kordulek… Jak je to krásné!"
(ukázka z knihy bratří Mrštíků "Rok na vsi")
Kroje v České republice
Kroj je oděv charakteristický pro určitý kraj. V České republice, v oblastech spjatých s historickým zemským dělením, prošly kroje lidových vrstev složitým vývojem. Lidový oděv tak lze jen s obtížemi řadit čistě historicky. V současnosti se již kroje v České republice běžně nenosí, ale lidé je stále oblékají při tradičních lidových slavnostech a zábavách, jako jsou hody a masopusty. Tato tradice je silnější ve východní části země, na Moravě.
Slovácký kroj
Slovácko je pojmenování pro rozlehlý a nestejnorodý národopisný region se složitým historickým vývojem, pokrývající podstatnou část jihovýchodní Moravy (Břeclav, Kyjov aj.). V této oblasti se kroj uchoval na poměrně velkém území nejdéle z České republiky. Dodnes zde v kroji lidé částečně chodí, hlavně staré ženy a mládež. Slovácké kroje jsou velmi zdobné a lichotí postavě. Ženský kroj je sestaven z kordulky (vesty), rukávců, ze tří spodniček, spodní sukně, zástěry, vyšívané mašle do pasu a šátku na ramena. Mužský obsahuje vestu, košili a kalhoty.
Kroj ve Křtinách
Náš městys nemá vlastní zachovaný kroj. Pro hodovou příležitost se zde využívá kroj slovácký (Kyjovský), který si pro svou krásu získal obdivovatele i v mnoha dalších vesnicích. Velké množství lidí jej v současnosti považuje za kroj typický pro Českou republiku, konkrétně jižní Moravu.
CO NA HLAVU?
DÁMSKÉ POKRÝVKY HLAVY
Výroba: Výroba věnečku je časově náročnější ale výsledek může být pro budoucí nositelku příjemnou odměnou. Pořídíme si tmavou čelenku, vázací drátky, umělé květy a jiné ozdoby (zrcátka, zelené lístky...). Nejprve na okraje čelenky připevníme stuhu, nebo gumu na kterou budeme později přišívat vyšívané mašle. Připravíme si ozdoby, které pevně připevníme na drátek. Obmotáme je kolem čelenky a na závěr pečlivě upravíme nedokonalosti.
Obr. 16 – Věneček do vlasů
Obr. 17 – Mašle do vlasů
Obr. 18 – Barevný luční věneček
Obr. 19 – Věneček s propracovanými mašlemi
"Nalejte mě vy šenkýŕi do mázu piva, támhle stojí moje milá, ona by pila.
Má červený čepení, v ňom penízky jiskřejí, dyž já se na ni podívám, srdce mě bolí." (Lidová píseň z Jižních čech)
V dřívějších dobách nebylo vhodné, aby byla dívka na veřejnosti viděna s rozpuštěnými, neupravenými vlasy. Stejně tak pánové nechodili bez klobouku. Svobodné dívky si vlasy stahovaly do copu a zdobily pestrými stuhami. Jakmile se dívka vdala, musela se před první nocí podrobit obřadu čepení. Ženy odvedly nevěstu do komůrky a posadily na židli. Sejmuly z vlasů pentlení (obřadní úprava hlavy – věneček, korunka, stuhy...) a rozčesaly vlasy. Jedna ze starších žen (nevěstina kmotra nebo paní starostová) posadila nevěstě na hlavu čepec, kterého se musela každá z přítomných žen alespoň dotknout. Nevěsta na znamení, že lituje stavu svobodného nejdříve čepec dvakrát z hlavy shodila a teprve napotřetí si jej nechala na hlavě.
Obr. 13 – Velký lipský šátek (takto upravené šátky se nosí na jihokyjovsku přes bílý čepec, ve svátek je nosí i svobodná děvčata)
Obr. 14 – Čepec, zachovaný u kyjovského kroje (tento typ čepce se nosí i pod velkým šátkem)
Obr. 15 – Další typ čepce vhodné pro svobodné stárky
PÁNSKÁ POKRÝVKA HLAVY
Klobouk je mužská pokrývka hlavy, obvykle z černé plsti, různých tvarů a zdobení. Ke kyjovskému kroji se nosí malý, skrytý v množství ozdob z žinylky (obtočená barevná šňůra vystužená drátkem), stužek, korálků, třpitek, umělých kytek a kohoutích per. Jako živý akcent se dnes dává prut asparagu. Pokud stárek nemá vyloženě chuť ozdobit si klobouk sám, stává se to milou povinností jeho hodové dámy.
Obr. 20 – Kyjovský klobouk s žinylkou
Obr. 21 – Bánovský klobouk s kokardou a ratolestí
Obr. 22 – Vonice a bílé kohoutí péro na ozdobení klobouku
DÁMSKÉ POKRÝVKY HLAVY
- Věneček do vlasů a jeho výroba
Výroba: Výroba věnečku je časově náročnější ale výsledek může být pro budoucí nositelku příjemnou odměnou. Pořídíme si tmavou čelenku, vázací drátky, umělé květy a jiné ozdoby (zrcátka, zelené lístky...). Nejprve na okraje čelenky připevníme stuhu, nebo gumu na kterou budeme později přišívat vyšívané mašle. Připravíme si ozdoby, které pevně připevníme na drátek. Obmotáme je kolem čelenky a na závěr pečlivě upravíme nedokonalosti.
Obr. 16 – Věneček do vlasů
Obr. 17 – Mašle do vlasů
Obr. 18 – Barevný luční věneček
Obr. 19 – Věneček s propracovanými mašlemi
- Co je vhodné pro vdané účastnice hodů
"Nalejte mě vy šenkýŕi do mázu piva, támhle stojí moje milá, ona by pila.
Má červený čepení, v ňom penízky jiskřejí, dyž já se na ni podívám, srdce mě bolí." (Lidová píseň z Jižních čech)
V dřívějších dobách nebylo vhodné, aby byla dívka na veřejnosti viděna s rozpuštěnými, neupravenými vlasy. Stejně tak pánové nechodili bez klobouku. Svobodné dívky si vlasy stahovaly do copu a zdobily pestrými stuhami. Jakmile se dívka vdala, musela se před první nocí podrobit obřadu čepení. Ženy odvedly nevěstu do komůrky a posadily na židli. Sejmuly z vlasů pentlení (obřadní úprava hlavy – věneček, korunka, stuhy...) a rozčesaly vlasy. Jedna ze starších žen (nevěstina kmotra nebo paní starostová) posadila nevěstě na hlavu čepec, kterého se musela každá z přítomných žen alespoň dotknout. Nevěsta na znamení, že lituje stavu svobodného nejdříve čepec dvakrát z hlavy shodila a teprve napotřetí si jej nechala na hlavě.
Obr. 13 – Velký lipský šátek (takto upravené šátky se nosí na jihokyjovsku přes bílý čepec, ve svátek je nosí i svobodná děvčata)
Obr. 14 – Čepec, zachovaný u kyjovského kroje (tento typ čepce se nosí i pod velkým šátkem)
Obr. 15 – Další typ čepce vhodné pro svobodné stárky
PÁNSKÁ POKRÝVKA HLAVY
Klobouk je mužská pokrývka hlavy, obvykle z černé plsti, různých tvarů a zdobení. Ke kyjovskému kroji se nosí malý, skrytý v množství ozdob z žinylky (obtočená barevná šňůra vystužená drátkem), stužek, korálků, třpitek, umělých kytek a kohoutích per. Jako živý akcent se dnes dává prut asparagu. Pokud stárek nemá vyloženě chuť ozdobit si klobouk sám, stává se to milou povinností jeho hodové dámy.
Obr. 20 – Kyjovský klobouk s žinylkou
Obr. 21 – Bánovský klobouk s kokardou a ratolestí
Obr. 22 – Vonice a bílé kohoutí péro na ozdobení klobouku
CO NA TĚLO, ANEB MAŠLE PRO STÁRKY
...Obstarat mašle na hody patřilo k povinnostem stárky; a že to odjakživa bylo spojeno s velkými finančními oběťmi, svědčí napomínání chudých rodičů: „Ať tě nehodělajó stárkó, vehébé se!“… (Lidové moudro)
Obr. 23 – Vyšívané mašle
Mašle do pasu a rukávů pro dívky
Mašle do pasu je součást vypůjčeného kroje. Stárky si ji omotávají kolem horního lemu červené pávkové sukně a různými způsoby váží. Znamená poslední detail, který zakryje nedostatky a zároveň ozdobně dotvoří linii pasu. V knihách zabývajících se lidovou tématikou si můžeme všimnout mnoha typů vázání. Nejčastěji se objevuje pouhé omotání kolem pasu a volné splývání okrajových konců po stranách. Dalším způsobem pak bývá uvázání mašličky na přední straně sukně nebo stejné vázání vzadu.
Rukávce se upravují krátkými, bleděmodrými stuhami.
Sepnutí šátku na dívčím kroji
Šátek připevňujeme broží a zdobíme rozmarýnou.
„Hodová kytka“ na vestu a „mašle na holínky“ pro stárka
Součástí pánského kroje jsou mašle, a to mašle darované od dámy. Každá stárka vyrobí „hodovou kytku“ (kokardu) a „mašle na holínky“. Stárky si podle svého vkusu ozdobí rozmarýn připevněný ke kordulce. Ozdoba musí ladit (využitím barevnosti nebo motivu středové ozdoby) s „hodovou kytkou“ pro stárka.
Výroba: Pro přípravu „hodové kytky“ potřebujeme dlouhé vyšívané mašle, pevnou kruhovou podložku (např. papírový podtácek od piva), jehlu, nit, spínací špendlík a různé další ozdoby podle vlastní fantazie (dodržujeme lidový ráz). Nachystáme si kruhovou podložku na kterou varhánkovitě skládáme a přišíváme mašle. Ušijeme několik „pater“ a doupravíme. Do středu kruhu připevníme další stuhy, které necháme tak dlouhé, aby spadaly pod stárkova kolena. Střed „placky“ dozdobíme a na zadní stranu přišijeme spínací špendlík. Mašle na boty jsou zmenšená a zjednodušená kopie velké „kytky“.
Obr. 24 – Mašle na holínky
Obr. 25 – „Hodová kytka“
...Obstarat mašle na hody patřilo k povinnostem stárky; a že to odjakživa bylo spojeno s velkými finančními oběťmi, svědčí napomínání chudých rodičů: „Ať tě nehodělajó stárkó, vehébé se!“… (Lidové moudro)
Obr. 23 – Vyšívané mašle
Mašle do pasu a rukávů pro dívky
Mašle do pasu je součást vypůjčeného kroje. Stárky si ji omotávají kolem horního lemu červené pávkové sukně a různými způsoby váží. Znamená poslední detail, který zakryje nedostatky a zároveň ozdobně dotvoří linii pasu. V knihách zabývajících se lidovou tématikou si můžeme všimnout mnoha typů vázání. Nejčastěji se objevuje pouhé omotání kolem pasu a volné splývání okrajových konců po stranách. Dalším způsobem pak bývá uvázání mašličky na přední straně sukně nebo stejné vázání vzadu.
Rukávce se upravují krátkými, bleděmodrými stuhami.
Sepnutí šátku na dívčím kroji
Šátek připevňujeme broží a zdobíme rozmarýnou.
„Hodová kytka“ na vestu a „mašle na holínky“ pro stárka
Součástí pánského kroje jsou mašle, a to mašle darované od dámy. Každá stárka vyrobí „hodovou kytku“ (kokardu) a „mašle na holínky“. Stárky si podle svého vkusu ozdobí rozmarýn připevněný ke kordulce. Ozdoba musí ladit (využitím barevnosti nebo motivu středové ozdoby) s „hodovou kytkou“ pro stárka.
Výroba: Pro přípravu „hodové kytky“ potřebujeme dlouhé vyšívané mašle, pevnou kruhovou podložku (např. papírový podtácek od piva), jehlu, nit, spínací špendlík a různé další ozdoby podle vlastní fantazie (dodržujeme lidový ráz). Nachystáme si kruhovou podložku na kterou varhánkovitě skládáme a přišíváme mašle. Ušijeme několik „pater“ a doupravíme. Do středu kruhu připevníme další stuhy, které necháme tak dlouhé, aby spadaly pod stárkova kolena. Střed „placky“ dozdobíme a na zadní stranu přišijeme spínací špendlík. Mašle na boty jsou zmenšená a zjednodušená kopie velké „kytky“.
Obr. 24 – Mašle na holínky
Obr. 25 – „Hodová kytka“
CO NA NOHY?
Ke kyjovskému kroji nosí pánové holínky (čižmy), dámy holínky nebo „střevíce“.
Výběr obuvi by měl být velmi důsledný, zaměřený na pohodlnost a vzhled odpovídající alespoň částečně lidovým požadavkům.
Pánové si vypůjčí holínky.
Obr. 12 – Pánské holínky ke kroji (mašle dostává stárek od stárky při odpoledním „vyvádění“ z domu)
Dámy si pořídí černé střevíce. Doporučujeme částečně otevřené s kulatou špičkou a středně vysokým podpatkem. Pokud máme možnost, připravíme si ještě jedny, pohodlnější, na ranní chození po vsi. Proti otlačení jsou velmi osvědčené gelové proužky a doplňky do bot (lze zakoupit v téměř každé galanterii).
Obr. 10 – Nízké „botičky“ používané v lidovém tanci
Obr. 11 – Doporučený podpatek
Pokrytí nohou u dívek
Dříve se ke kroji nosily punčochy. Vyráběly se z vlny, bavlny, byly pletenou součástí obutí. Nosily se různých barev, forem i délek.
V současnosti si ke kroji dámy oblékají jemné punčochové kalhoty černé barvy a pánové pohodlné ponožky.
Zajímavé pojmy
Botky = polovysoké ženské šněrovací boty (brynelky)
Boty = vysoké mužské i ženské boty z kůže, s holínkou různého tvarování (čižmy, krabačky, kordovánky)
Dřeváky = dřevěná dlabaná obuv, někdy je svršek kožený (nejšlata)
Krpce = opánky zhotovené z jednoho kusu kůže, shrnuté a k noze připevněné řemínkem
Papuče = plstěná obuv mužská i ženská, na Valašsku nošená muži, jinde patří k obutí chudších lidí
Papučky = nízké ženské botky typu uzavřených střevíců šité ze sukna, na kožené podrážce
Ke kyjovskému kroji nosí pánové holínky (čižmy), dámy holínky nebo „střevíce“.
Výběr obuvi by měl být velmi důsledný, zaměřený na pohodlnost a vzhled odpovídající alespoň částečně lidovým požadavkům.
Pánové si vypůjčí holínky.
Obr. 12 – Pánské holínky ke kroji (mašle dostává stárek od stárky při odpoledním „vyvádění“ z domu)
Dámy si pořídí černé střevíce. Doporučujeme částečně otevřené s kulatou špičkou a středně vysokým podpatkem. Pokud máme možnost, připravíme si ještě jedny, pohodlnější, na ranní chození po vsi. Proti otlačení jsou velmi osvědčené gelové proužky a doplňky do bot (lze zakoupit v téměř každé galanterii).
Obr. 10 – Nízké „botičky“ používané v lidovém tanci
Obr. 11 – Doporučený podpatek
Pokrytí nohou u dívek
Dříve se ke kroji nosily punčochy. Vyráběly se z vlny, bavlny, byly pletenou součástí obutí. Nosily se různých barev, forem i délek.
V současnosti si ke kroji dámy oblékají jemné punčochové kalhoty černé barvy a pánové pohodlné ponožky.
Zajímavé pojmy
Botky = polovysoké ženské šněrovací boty (brynelky)
Boty = vysoké mužské i ženské boty z kůže, s holínkou různého tvarování (čižmy, krabačky, kordovánky)
Dřeváky = dřevěná dlabaná obuv, někdy je svršek kožený (nejšlata)
Krpce = opánky zhotovené z jednoho kusu kůže, shrnuté a k noze připevněné řemínkem
Papuče = plstěná obuv mužská i ženská, na Valašsku nošená muži, jinde patří k obutí chudších lidí
Papučky = nízké ženské botky typu uzavřených střevíců šité ze sukna, na kožené podrážce
ÚPRAVA KROJE A DOPLŇKY
"…každá jako by ke své vlastní svatbě se chystala. Perou, suší, škrobí už celých čtrnáct dní, a stále tomu ještě není konce. V poslední dny před hody s rozpálenými tvářemi žehlí od rána do pozdního večera a zas rovnají. Vyžehlených rukávců, sukní a pentlí jsou plny postele, stoly i hřebíky i židle. Že už není ani kam sednout. Jaká to bude chvíle, až se zas jako kytky v barevný věnec rozestaví okolo máje..." (ukázka z knihy bratří Mrštíků "Rok na vsi")
Obr. 3 – Žehlení (spodnička s varhánky)
Škrobení
"Aj, bačo náš, černů košilku máš, kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš?
Já nemám maměnku, ale mám galánku, a ta mě vypere černů košulenku.
Ona ju vypere aj pěkně vyválí, až přijdu k muzice, každý mě pochválí." (Lidová píseň z valašska)
Pro místní hodové účely se kroje půjčují v půjčovnách. Levnější dámské kroje je nutné před hody naškrobit, nebo si dostatečně dopředu pořídit (ušít, půjčit) ještě jednu naškrobenou spodničku. Pro silné škrobení je vhodné používat obyčejný bramborový škrob. Při škrobení postupujeme podle návodu, na závěr látku necháme uschnout a poté vyžehlíme. Pro doupravení rukávců a šátků používáme škrob ve spreji.
Obr. 4 – Bramborový škrob
U pánského kroje je nutné naškrobit košili a kapesník. Pokud stárek nechce škrobit zvlášť, požádá o to svou hodovou dámu. Stárka mu se snahou o co nejlepší výsledek košili připraví a těší se na poklonu, kterou jí za krásné dílo stárek věnuje.
Obr. 5 – Naškrobená spodnička se sklady
Rubáč
"Zavrť sa ně cerečko, jako plužné kolečko, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáč máš.
Široký je široký, šila jsem ho tři roky, široký je velice, šila jsem ho k muzice." (Lidová píseň z Valašska)
Rubáč je ženský spodní tubovitý oděv typu košile s ramínkem. Je ušitý z plátna, horní část utahuje poprsí. Není běžnou součástí vypůjčeného kroje, proto je nutné si jej pořídit zvlášť, případně ušít. Ke kyjovským, bohatě naškrobeným, sukním je velmi praktický, protože zabraňuje odírání „silonek“ a dodává jistotu při pohybu. Zcela postačí jednoduchý krátký střih z bílého plátna.
Výroba: Pro výrobu použijeme bílou bavlněnou látku, gumu nebo šněrování do pasu a bílou ozdobnou krajku na okraj. Nejprve si změříme obvod stehen a délku od pasu po místo, kde bude rubáč končit. Podle naměřených hodnot ustřihneme pruh látky. Šířku látky stříháme vždy větší, než jsme naměřili. Sešijeme ji, horní okraj ohneme tak, abychom vytvořili „tunýlek“ pro navlečení gumy. Dolní okraj dozdobíme bílou bavlněnou krajkou.
Kapsář
Kapsář je dámská taštička ve tvaru váčku. Její využití pro hodové účely je velmi praktické. Můžeme ji nosit připevněnou kolem pasu pod svrchní sukní kroje nebo jen volně v ruce.
Výroba: Pro ušítí si pořídíme bílou látku, šňůrku na zavěšení a krajku nebo vyšívanou mašli na dozdobení. Šití je velmi jednoduché a časově nenáročné. Před začátkem si ujasníme, pro jaký účel bude taštička sloužit a podle toho zvolíme její tvar. Pro nošení pod zástěrkou, nebo sukní je vhodný plochý střih (postačí ustřihnut dva čtverce, nebo půlkruhy a sešít je). Pro volné nošení v ruce můžeme zvolit složitější nabíraný střih, kdy využijeme oválného nebo kruhového dna a nařasených boků. Na horní část přišijeme dostatečně dlouhou šňůrku a nakonec celou taštičku dozdobíme krajkou nebo vyšívanou stužkou.
"…každá jako by ke své vlastní svatbě se chystala. Perou, suší, škrobí už celých čtrnáct dní, a stále tomu ještě není konce. V poslední dny před hody s rozpálenými tvářemi žehlí od rána do pozdního večera a zas rovnají. Vyžehlených rukávců, sukní a pentlí jsou plny postele, stoly i hřebíky i židle. Že už není ani kam sednout. Jaká to bude chvíle, až se zas jako kytky v barevný věnec rozestaví okolo máje..." (ukázka z knihy bratří Mrštíků "Rok na vsi")
Obr. 3 – Žehlení (spodnička s varhánky)
Škrobení
"Aj, bačo náš, černů košilku máš, kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš?
Já nemám maměnku, ale mám galánku, a ta mě vypere černů košulenku.
Ona ju vypere aj pěkně vyválí, až přijdu k muzice, každý mě pochválí." (Lidová píseň z valašska)
Pro místní hodové účely se kroje půjčují v půjčovnách. Levnější dámské kroje je nutné před hody naškrobit, nebo si dostatečně dopředu pořídit (ušít, půjčit) ještě jednu naškrobenou spodničku. Pro silné škrobení je vhodné používat obyčejný bramborový škrob. Při škrobení postupujeme podle návodu, na závěr látku necháme uschnout a poté vyžehlíme. Pro doupravení rukávců a šátků používáme škrob ve spreji.
Obr. 4 – Bramborový škrob
U pánského kroje je nutné naškrobit košili a kapesník. Pokud stárek nechce škrobit zvlášť, požádá o to svou hodovou dámu. Stárka mu se snahou o co nejlepší výsledek košili připraví a těší se na poklonu, kterou jí za krásné dílo stárek věnuje.
Obr. 5 – Naškrobená spodnička se sklady
Rubáč
"Zavrť sa ně cerečko, jako plužné kolečko, zavrť sa ně eště raz, jak široký rubáč máš.
Široký je široký, šila jsem ho tři roky, široký je velice, šila jsem ho k muzice." (Lidová píseň z Valašska)
Rubáč je ženský spodní tubovitý oděv typu košile s ramínkem. Je ušitý z plátna, horní část utahuje poprsí. Není běžnou součástí vypůjčeného kroje, proto je nutné si jej pořídit zvlášť, případně ušít. Ke kyjovským, bohatě naškrobeným, sukním je velmi praktický, protože zabraňuje odírání „silonek“ a dodává jistotu při pohybu. Zcela postačí jednoduchý krátký střih z bílého plátna.
Výroba: Pro výrobu použijeme bílou bavlněnou látku, gumu nebo šněrování do pasu a bílou ozdobnou krajku na okraj. Nejprve si změříme obvod stehen a délku od pasu po místo, kde bude rubáč končit. Podle naměřených hodnot ustřihneme pruh látky. Šířku látky stříháme vždy větší, než jsme naměřili. Sešijeme ji, horní okraj ohneme tak, abychom vytvořili „tunýlek“ pro navlečení gumy. Dolní okraj dozdobíme bílou bavlněnou krajkou.
Kapsář
Kapsář je dámská taštička ve tvaru váčku. Její využití pro hodové účely je velmi praktické. Můžeme ji nosit připevněnou kolem pasu pod svrchní sukní kroje nebo jen volně v ruce.
Výroba: Pro ušítí si pořídíme bílou látku, šňůrku na zavěšení a krajku nebo vyšívanou mašli na dozdobení. Šití je velmi jednoduché a časově nenáročné. Před začátkem si ujasníme, pro jaký účel bude taštička sloužit a podle toho zvolíme její tvar. Pro nošení pod zástěrkou, nebo sukní je vhodný plochý střih (postačí ustřihnut dva čtverce, nebo půlkruhy a sešít je). Pro volné nošení v ruce můžeme zvolit složitější nabíraný střih, kdy využijeme oválného nebo kruhového dna a nařasených boků. Na horní část přišijeme dostatečně dlouhou šňůrku a nakonec celou taštičku dozdobíme krajkou nebo vyšívanou stužkou.
DALŠÍ POTŘEBNÉ VĚCI
Ranní chození po vsi a zvaní
Talířky nebo košíčeky na pozvánky, rozmarýny a peníze
Skleničky na „koštování“ vína
Celodenní hodování
Džbánek, demižónek (zajistí stárek)
Hodové koláčky (úkol pro stárku a její pomocníky)
Pro udržení úsměvu při rozmarech počasí: Vějíř, kapesníček, voda v sotůrku, pléd (kašmírový a jiný šál na zahřátí), pláštěnka pod svrchní sukni (kolový střih)
Ranní chození po vsi a zvaní
Talířky nebo košíčeky na pozvánky, rozmarýny a peníze
Skleničky na „koštování“ vína
Celodenní hodování
Džbánek, demižónek (zajistí stárek)
Hodové koláčky (úkol pro stárku a její pomocníky)
Pro udržení úsměvu při rozmarech počasí: Vějíř, kapesníček, voda v sotůrku, pléd (kašmírový a jiný šál na zahřátí), pláštěnka pod svrchní sukni (kolový střih)
ÚPRAVA KE KROJI
„Maminka se vždycky usmívala, vzpomínajíc, kterak se chasníci chystali na pouť v Klokotech, že se půjdou dívat, až Blaťačky půjdou s procesím do kopce nahoru, a dodávala – nosívaly sukně, že jim sotva kolena přikryly.“ (Ukázka z knihy M. Roudné Jak se Jihočeši strojívali)
Úprava hlavy patří k význačným projevům lidové kultury. V minulosti se podle ní dalo rozeznat nejen sociální postavení lidí a jejich stav, ale i příležitost, k níž je hlava upravena, a v neposlední řadě regionální a lokální příslušnost. Zejména úprava hlavy k slavnostním příležitostem byla natolik charakteristická, že ji můžeme pokládat za regionální znak.
Oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka." (Lidová píseň z Podluží)
Ke kroji se vlasy v dnešní době nejčastěji upravují do drdolů nebo copů. Velmi důležitá je i úprava obličeje. Jsou dva způsoby, jak ji můžeme chápat.
První je přírodní, tradiční způsob, kdy se dívka nenamaluje nebo pouze tak, aby to bylo velmi přirozené. Doporučuje se použít alespoň červenou nebo růžovou „tvářenku“. Stárčin vzhled tak působí lidovým, přírodním a historicky věrným dojmem.
Neméně správný je však i druhý způsob, kdy úpravu tváře chápeme ve spojení se současností, částečným divadelnictvím a veselostí hodů. Kyjovský kroj je velmi výrazný a podobné nalíčení (nemyslíme tím umělé třpytky a nepřirozené barvy) může zážitek z jeho krásy ještě umocnit. Doporučujeme precizní a vkusné vystínování očí, červenou nebo růžovou „tvářenku“ a červenou rtěnku podle typu obličeje.
Obr. 26 – Čepec
Obr. 26 – Různé účesy a věnečky
Nechoť k nám až ve svátek, až budeš mít jinej, pak se můžeš chlubívat, že ty jsi můj milej." (Lidová píseň z Čáslavska)
Koncem 18. století nosili sedláci vlasy spletené do copu. V 19. století si někde muži česali vlasy na pěšinku, vpředu je měli krátké a vzadu dlouhé. Až do šedesátých let 19. století byli bezvousí.
Dříve bylo také součástí výzdoby paví péro. To většinou obstarávala chlapcova milá; kdo žádnou neměl, obstaral si je sám. Péra se zdobila množstvím navázaných stužek a vyztužovala se drátem.
Obr. 30 – Stárek se zapleteným copem
Stárci nosí černý klobouk, ozdobený vyšívanou mašlí, třpytkami, kytičkami, ratolestmi (zelené rostliny) a kosárky (péry). Úprava klobouku označuje různé postavení. Například do boku vystupující větévka s úzkými, barevnými stuhami značí sklepmistry, vinaře. Kosárka (dlouhá zahnutá kohoutí péra) jsou signálem pro dívky, že tento šohaj je dosud svobodný. „Guláč“ (bohatě zdobený klobouk na Slovácku) značí hlavního stárka.
Obr. 28 – Klobouky zdobené kosárkou, ratolestí, mašlí a kytičkami
Obr. 29 – Klobouk zdobený vinicí a kosárkou
„Maminka se vždycky usmívala, vzpomínajíc, kterak se chasníci chystali na pouť v Klokotech, že se půjdou dívat, až Blaťačky půjdou s procesím do kopce nahoru, a dodávala – nosívaly sukně, že jim sotva kolena přikryly.“ (Ukázka z knihy M. Roudné Jak se Jihočeši strojívali)
Úprava hlavy patří k význačným projevům lidové kultury. V minulosti se podle ní dalo rozeznat nejen sociální postavení lidí a jejich stav, ale i příležitost, k níž je hlava upravena, a v neposlední řadě regionální a lokální příslušnost. Zejména úprava hlavy k slavnostním příležitostem byla natolik charakteristická, že ji můžeme pokládat za regionální znak.
- Dívčí úprava vlasů a obličeje na hody
Oči černé, bílé líčka, jako by ju malovala malérečka." (Lidová píseň z Podluží)
Ke kroji se vlasy v dnešní době nejčastěji upravují do drdolů nebo copů. Velmi důležitá je i úprava obličeje. Jsou dva způsoby, jak ji můžeme chápat.
První je přírodní, tradiční způsob, kdy se dívka nenamaluje nebo pouze tak, aby to bylo velmi přirozené. Doporučuje se použít alespoň červenou nebo růžovou „tvářenku“. Stárčin vzhled tak působí lidovým, přírodním a historicky věrným dojmem.
Neméně správný je však i druhý způsob, kdy úpravu tváře chápeme ve spojení se současností, částečným divadelnictvím a veselostí hodů. Kyjovský kroj je velmi výrazný a podobné nalíčení (nemyslíme tím umělé třpytky a nepřirozené barvy) může zážitek z jeho krásy ještě umocnit. Doporučujeme precizní a vkusné vystínování očí, červenou nebo růžovou „tvářenku“ a červenou rtěnku podle typu obličeje.
Obr. 26 – Čepec
Obr. 26 – Různé účesy a věnečky
- Pánská úprava
Nechoť k nám až ve svátek, až budeš mít jinej, pak se můžeš chlubívat, že ty jsi můj milej." (Lidová píseň z Čáslavska)
Koncem 18. století nosili sedláci vlasy spletené do copu. V 19. století si někde muži česali vlasy na pěšinku, vpředu je měli krátké a vzadu dlouhé. Až do šedesátých let 19. století byli bezvousí.
Dříve bylo také součástí výzdoby paví péro. To většinou obstarávala chlapcova milá; kdo žádnou neměl, obstaral si je sám. Péra se zdobila množstvím navázaných stužek a vyztužovala se drátem.
Obr. 30 – Stárek se zapleteným copem
Stárci nosí černý klobouk, ozdobený vyšívanou mašlí, třpytkami, kytičkami, ratolestmi (zelené rostliny) a kosárky (péry). Úprava klobouku označuje různé postavení. Například do boku vystupující větévka s úzkými, barevnými stuhami značí sklepmistry, vinaře. Kosárka (dlouhá zahnutá kohoutí péra) jsou signálem pro dívky, že tento šohaj je dosud svobodný. „Guláč“ (bohatě zdobený klobouk na Slovácku) značí hlavního stárka.
Obr. 28 – Klobouky zdobené kosárkou, ratolestí, mašlí a kytičkami
Obr. 29 – Klobouk zdobený vinicí a kosárkou
Zpracovala: Petra Říhová, doplnil Petr Zapletal
Literatura: Staňková, Jitka, Burian, Ludvík. České a slovenské lidové kroje. Langhammerová Jiřina. Dějiny odívání: Lidové kroje z České republiky.
Literatura: Staňková, Jitka, Burian, Ludvík. České a slovenské lidové kroje. Langhammerová Jiřina. Dějiny odívání: Lidové kroje z České republiky.