Křtinské hody |
NĚCO MÁLO
O KŘTINSKÝCH HODECH
Proč jsou u nás hody v polovině srpna?
Hody jsou zvyk zasahující pravděpodobně až do pohanských let. Lidé je slavili na počest slovanské bohyně úrody Živy. V jiných pramenech a literatuře se mluví o slavnosti spojené se žněmi. Prvotně se tedy jednalo o „zemědělské oslavy“ a jakýsi děkovný akt za dobrou úrodu. Lid, zejména po třicetileté válce, ale dovedl umě propojit dávné mýty s církevní patronací a hody se staly výroční slavností buď na památku posvěcení kostela (někde se místo slova hody užívá označení „posvícení“, které u nás připadá na výročí svěcení chrámu dne 21. dubna), nebo na oslavu patrona místního kostela. U nás je chrám zasvěcen Jménu Panny Marie, tedy hody by měly dle současného kalendáře probíhat někdy okolo data 12. září, kdy má Marie svátek.
Jak však uvádějí učené knihy: „…ani patron místního kostela není zárukou, že slavnost proběhne na jeho svátek. Hody mají místní, tradicí ustanovená data, která se nedají jednotně zobecnit a vysvětlit je lze složitě.“. Aby bylo vše ještě složitější, tak církev slavila a slaví vícero svátků zasvěcených Marii. Jeden z nich, tzv. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, je v některých křesťanských církvích považována za nejdůležitější mariánský svátek. A ten se u nás i ve světě slaví dne 15. srpna.
Ejhle tedy, mírnou oklikou jsme se dostali k tomu, že máme dobu konání našich hodů nastavenu z tradičního lidového hlediska vcelku správně. A nejen dobu konání hodů. Povšimněte si, že kácení máje probíhá právě okolo onoho zářiového svátku Marie. Tedy jsme po vícero stránkách historicky korektní.
Petr Zapletal
Jak však uvádějí učené knihy: „…ani patron místního kostela není zárukou, že slavnost proběhne na jeho svátek. Hody mají místní, tradicí ustanovená data, která se nedají jednotně zobecnit a vysvětlit je lze složitě.“. Aby bylo vše ještě složitější, tak církev slavila a slaví vícero svátků zasvěcených Marii. Jeden z nich, tzv. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, je v některých křesťanských církvích považována za nejdůležitější mariánský svátek. A ten se u nás i ve světě slaví dne 15. srpna.
Ejhle tedy, mírnou oklikou jsme se dostali k tomu, že máme dobu konání našich hodů nastavenu z tradičního lidového hlediska vcelku správně. A nejen dobu konání hodů. Povšimněte si, že kácení máje probíhá právě okolo onoho zářiového svátku Marie. Tedy jsme po vícero stránkách historicky korektní.
Petr Zapletal
Ohlédnutí za Hodičkama neboli maléma křtinskéma hodama 2016
V sobotu 13. srpna 2016 se u nás uskutečnily takzvané malé křtinské hody neboli „Hodičky“, jak si je chasa pracovně pojmenovala a jak se pak tento název vžil i mezi širší veřejností. Akce vznikla z popudu chasy, protože ta se dozvěděla, že v Habrůvce se nepodařilo uspořádat hody, které na tuto vesnici připadají každý sudý rok. A byla by přece škoda naši mezidědinovou tradici přetrhnout a hody vůbec nemít.
Sobotní odpoledne tak bylo vyplněno programem pod májou. Ten začal slavnostním příchodem krojované chasy a tradičním proslovem rychtáře v podání starosty městysu Františka Novotného, který na závěr předal hodové právo hlavnímu páru Míši Palíškové a Petru Zapletalovi. (Jen pro zajímavost – ve Křtinách máme vyrobena dvě hodová práva a tradičně se používá to starší, které vypadá trošku jako palička na maso. Letos jsme po čtrnácti letech oprášili ono mladší právo, které bylo vyrobeno v roce 2002 jako náhrada za tehdy dočasně ztracené starší právo.) Po zavěšení práva na máju přítomní policajti (Mirek Musil a Lukáš Gregor) seznámili návštěvníky s hodičkovými paragrafy čili pravidly, kterými se každý musí v tento den řídit. Po sólu pro rychtářský pár následoval první z tanců chasy. Jednalo se o variace na jednoduché párové tance hojně rozšířené zejména na Slovácku, takzvané skočné, a na motivy písně „Proč bysme veselí nebyli“. Základ tance pro chasu opět vymyslela Petra Říhová. Její myšlenky pak hodovníci v průběhu zkoušek spontánně dotvořili k obrazu svému. No, a po sólu pro rodiče stárek a stárků předvedla chasa druhý tanec, ve Křtinách dříve na hodech hojně tancovanou Doudlebskou polku. O následné hudební rozptýlení se celý večer starala místní Cimbálová muzika Jana Opletala pod vedením Lukáše Sotoláře a primáše Pavla Mika.
Protože si však chasa řekla, že hodičky budou více o zapojení návštěvníků do celkového programu, byly v průběhu večera připraveny „hodičkové školy tanců“, při kterých stárek Štefan Pinďák učil přítomné odvážlivce nejprve základní kroky skočné a později večer pak pány i cifrování či verbuňk. Nevíme, jestli to bylo pokročilejší hodinou, větší tmou či množstvím vypitého vína, ale hlavně škola verbuňku sklidila velký úspěch a na pomyslný parket se vydalo opravdu hodně pánů, kteří se po počáteční nejistotě skutečně odvázali, a ke konci nácviku vypadalo cifrování velmi povedeně. Snad výuka padla na úrodnou půdu a v příštích letech bude ve Křtinách již tradicí, že lidé u cimbálu pouze suše nestojí (či se jen pohupují), ale že zahodí svůj ostych a budou zvesela tancovat i cifrovat.
Večer pak chasa ještě jednou předvedla pásmo tanců a po losování tomboly navíc přidala „půlnoční překvapení“, kterým byla „obrácená“ Doudlebská polka, při níž si pánové vyměnili role se svými stárkami a vesele vířili kolem jejich kolečka. Závěrečný potlesk naznačoval, že se tato komická vložka vcelku povedla.
Celé hodové dění završila chasa v neděli na mši, při které všechny krojované páry obsadily první lavice v místním chrámu, a vybraní hodovníci se také ujali čtení z Bible. Nutno podotknout, že se tím ve Křtinách po mnoha letech uskutečnilo to, co jinde k hodům neodmyslitelně patří. Na panu faráři Janu Peňázovi byla vidět velká radost – aby také ne, vždyť již o minulých hodech se velmi přimlouval za návrat této tradice. Mimochodem, většina si toho asi nevšimla, ale pan farář letos, při krátkém zastavení po cestě na faru, také požehnal máju před její stavbou.
Hodičky byly v mnohém podobné našim tradičním hodům – byly tance chasy, proslovy pod májou, výborné vínko od Marka Pšovského či zpěvy u cimbálu. Na druhou stranu se chasa rozhodla, že na hodičkách realizuje množství drobných nápadů, které na „velkých“ hodech přijdou na mysl, ale kvůli osvědčenému průběhu či náročnosti příprav se na ně již několikrát nedostalo. Proto jsme letos: neměli zdobné kyjovské kroje, ale oblékli jsme si pro naši oblast více tradiční a prostší oděvy; vyrazili na zvaní po dědině již o týden dříve, a to v neděli 7. srpna; měli menší máju (16 metrů), která se po letech opět stavěla ručně; dali na stoly zpěvníky, aby návštěvníci v hojnějším počtu podpořili cimbál a chasu svým zpěvem; zavěsili právo o něco níž, aby stárci a policajti zažili ten pocit, kdy na něj po očku koukáte, jestli jej nějaký přespolní nechce ukrást a obstarat si tak pití a pohoštění na hodech zdarma za vykoupení práva zpět; uskutečnili školy skočné a cifrování, aby přítomní jen neseděli, ale více se zapojili do tanců a věděli, co při nich dělat; vymysleli půlnoční překvapení; vyrazili na nedělní mši či ozkoušeli dobrovolné vstupné. Jsme opravdu rádi, že u spousty věcí se povedlo více zapojit celou chasu, která prvotní impuls sama vzala a dotvořila jej – pěkným příkladem byly třeba barevné punčochy stárek, které samy přišly s nápadem na jejich rozmanitost a s tím, aby stárci měli ve stejné barvě pentli okolo klobouku.
Krásnou tečkou na konci celé akce bylo nedělní podvečerní posezení chasy na náměstí u vínka a guláše, které proběhlo po úklidu náměstí a skácení máje. Je výbornou zprávou, že už zde se povedlo vybrat nový hlavní pár pro příští hody, kterým bude Anna Boháčková a Jiří Pinďák. Gratulujeme a věříme, že veškeré své zkušenosti zúročí při přípravě následujících hodů, které proběhnou v sobotu 19. srpna 2017.
I touto cestou pak chceme poděkovat všem členům letošní hodičkové chasy za jejich nasazení i nápady, sponzorům, fotografům v čele s Martinem Bělehrádkem a všem pomocníkům za přispění ke zdárnému průběhu celých Křtinských hodiček 2016.
Pokud si chcete letošní hodičky připomenout, tak neváhejte a podívejte se do fotogalerie na www.krtinskehody.tk.
S tradičním zvoláním „Čí só hode?“ na viděnou na příštích Křtinských hodech.
Míša Palíšková a Petr Zapletal, hlavní stárci
Sobotní odpoledne tak bylo vyplněno programem pod májou. Ten začal slavnostním příchodem krojované chasy a tradičním proslovem rychtáře v podání starosty městysu Františka Novotného, který na závěr předal hodové právo hlavnímu páru Míši Palíškové a Petru Zapletalovi. (Jen pro zajímavost – ve Křtinách máme vyrobena dvě hodová práva a tradičně se používá to starší, které vypadá trošku jako palička na maso. Letos jsme po čtrnácti letech oprášili ono mladší právo, které bylo vyrobeno v roce 2002 jako náhrada za tehdy dočasně ztracené starší právo.) Po zavěšení práva na máju přítomní policajti (Mirek Musil a Lukáš Gregor) seznámili návštěvníky s hodičkovými paragrafy čili pravidly, kterými se každý musí v tento den řídit. Po sólu pro rychtářský pár následoval první z tanců chasy. Jednalo se o variace na jednoduché párové tance hojně rozšířené zejména na Slovácku, takzvané skočné, a na motivy písně „Proč bysme veselí nebyli“. Základ tance pro chasu opět vymyslela Petra Říhová. Její myšlenky pak hodovníci v průběhu zkoušek spontánně dotvořili k obrazu svému. No, a po sólu pro rodiče stárek a stárků předvedla chasa druhý tanec, ve Křtinách dříve na hodech hojně tancovanou Doudlebskou polku. O následné hudební rozptýlení se celý večer starala místní Cimbálová muzika Jana Opletala pod vedením Lukáše Sotoláře a primáše Pavla Mika.
Protože si však chasa řekla, že hodičky budou více o zapojení návštěvníků do celkového programu, byly v průběhu večera připraveny „hodičkové školy tanců“, při kterých stárek Štefan Pinďák učil přítomné odvážlivce nejprve základní kroky skočné a později večer pak pány i cifrování či verbuňk. Nevíme, jestli to bylo pokročilejší hodinou, větší tmou či množstvím vypitého vína, ale hlavně škola verbuňku sklidila velký úspěch a na pomyslný parket se vydalo opravdu hodně pánů, kteří se po počáteční nejistotě skutečně odvázali, a ke konci nácviku vypadalo cifrování velmi povedeně. Snad výuka padla na úrodnou půdu a v příštích letech bude ve Křtinách již tradicí, že lidé u cimbálu pouze suše nestojí (či se jen pohupují), ale že zahodí svůj ostych a budou zvesela tancovat i cifrovat.
Večer pak chasa ještě jednou předvedla pásmo tanců a po losování tomboly navíc přidala „půlnoční překvapení“, kterým byla „obrácená“ Doudlebská polka, při níž si pánové vyměnili role se svými stárkami a vesele vířili kolem jejich kolečka. Závěrečný potlesk naznačoval, že se tato komická vložka vcelku povedla.
Celé hodové dění završila chasa v neděli na mši, při které všechny krojované páry obsadily první lavice v místním chrámu, a vybraní hodovníci se také ujali čtení z Bible. Nutno podotknout, že se tím ve Křtinách po mnoha letech uskutečnilo to, co jinde k hodům neodmyslitelně patří. Na panu faráři Janu Peňázovi byla vidět velká radost – aby také ne, vždyť již o minulých hodech se velmi přimlouval za návrat této tradice. Mimochodem, většina si toho asi nevšimla, ale pan farář letos, při krátkém zastavení po cestě na faru, také požehnal máju před její stavbou.
Hodičky byly v mnohém podobné našim tradičním hodům – byly tance chasy, proslovy pod májou, výborné vínko od Marka Pšovského či zpěvy u cimbálu. Na druhou stranu se chasa rozhodla, že na hodičkách realizuje množství drobných nápadů, které na „velkých“ hodech přijdou na mysl, ale kvůli osvědčenému průběhu či náročnosti příprav se na ně již několikrát nedostalo. Proto jsme letos: neměli zdobné kyjovské kroje, ale oblékli jsme si pro naši oblast více tradiční a prostší oděvy; vyrazili na zvaní po dědině již o týden dříve, a to v neděli 7. srpna; měli menší máju (16 metrů), která se po letech opět stavěla ručně; dali na stoly zpěvníky, aby návštěvníci v hojnějším počtu podpořili cimbál a chasu svým zpěvem; zavěsili právo o něco níž, aby stárci a policajti zažili ten pocit, kdy na něj po očku koukáte, jestli jej nějaký přespolní nechce ukrást a obstarat si tak pití a pohoštění na hodech zdarma za vykoupení práva zpět; uskutečnili školy skočné a cifrování, aby přítomní jen neseděli, ale více se zapojili do tanců a věděli, co při nich dělat; vymysleli půlnoční překvapení; vyrazili na nedělní mši či ozkoušeli dobrovolné vstupné. Jsme opravdu rádi, že u spousty věcí se povedlo více zapojit celou chasu, která prvotní impuls sama vzala a dotvořila jej – pěkným příkladem byly třeba barevné punčochy stárek, které samy přišly s nápadem na jejich rozmanitost a s tím, aby stárci měli ve stejné barvě pentli okolo klobouku.
Krásnou tečkou na konci celé akce bylo nedělní podvečerní posezení chasy na náměstí u vínka a guláše, které proběhlo po úklidu náměstí a skácení máje. Je výbornou zprávou, že už zde se povedlo vybrat nový hlavní pár pro příští hody, kterým bude Anna Boháčková a Jiří Pinďák. Gratulujeme a věříme, že veškeré své zkušenosti zúročí při přípravě následujících hodů, které proběhnou v sobotu 19. srpna 2017.
I touto cestou pak chceme poděkovat všem členům letošní hodičkové chasy za jejich nasazení i nápady, sponzorům, fotografům v čele s Martinem Bělehrádkem a všem pomocníkům za přispění ke zdárnému průběhu celých Křtinských hodiček 2016.
Pokud si chcete letošní hodičky připomenout, tak neváhejte a podívejte se do fotogalerie na www.krtinskehody.tk.
S tradičním zvoláním „Čí só hode?“ na viděnou na příštích Křtinských hodech.
Míša Palíšková a Petr Zapletal, hlavní stárci
Ohlédnutí za Křtinskéma hodama 2015
„Hode bele…“, zpívá se v jedné lidové písni. A ty letošní byly zvláště „vypečené“, o čemž svědčí i to, že chasa, kapela i pomocníci při nich propotili nejednu košulu. Počasí totiž bylo tentokrát pečlivě sledovaným aspektem hodů a celá chasa zkoumala jeho předpovědi – nejprve z obav o déšť, později spíše kvůli velkému horku. Během soboty teploty ve stínu atakovaly 35°C a v průběhu vyvádění stárek tak byla velká poptávka po vodě a úkrytu před slunečními paprsky. Déšť se ale nakonec na hody opravdu dostavil, avšak až někdy okolo jedné hodiny ranní, kdy už bylo hodové veselí v plném proudu, tudíž to stárky nijak nerozhodilo a pokračovali v tanci i zpěvu. Z pohledu počasí se tak i letos vydařila sázka na již tradiční srpnový termín okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie a patronka křtinského chrámu nad námi držela ochrannou ruku.
Letošní hody byly výjimečné zvláště z hlediska složení křtinské chasy, protože začala nastupovat nová generace stárek a stárků. Z celkového počtu 48 krojovaných tanečnic a tanečníků jsme měli 17, kteří ve Křtinách tančili poprvé, a dalších dvanáct, kteří hodovali teprve podruhé. Tedy více než polovina chasy se naše místní hodové tradice teprve učila, či si je osvěžovala. Všichni se s tím výborně popasovali, takže o pokračování tradice je u nás postaráno. Za zmínku jistě stojí i to, že při zimním a jarním verbování chasy jsme, snad poprvé v historii, měli „přetlak“ hochů. Nakonec se povedlo zajistit i dostatek dívek a vytvořili jsme pět koleček chasy a k tomu jedno kolečko dětí (dorostu). Stejně jako předloni byl v každém páru alespoň jeden Křtiňák či Křtiňačka.
Od začátku května jsme se začali pravidelně setkávat vždy v neděli odpoledne na tanečních zkouškách ve Spolkovém domě. Účast byla někdy hojnější, jindy (třeba v době skautského tábora) o poznání chudší, avšak s blížícím se termínem hodů postupně rostla. Co se taneční části hodů týče, velký dík patří Petře Říhové, která vymyslela choreografii tanců a velkou měrou pomohla s jejich nácvikem. Kromě tance patří k hodům i zpěv. Ten jsme trénovali, kde se dalo. Zpočátku s podporou speciálně vytvořeného hodového zpěvníku, později už i bez něj. Dokonce jsme měli několik prozpěvovacích akcí s cimbálkou a vyrazili jsme pro inspiraci na mezinárodní folklorní festival do Strážnice. Od té chvíle se letošní hodovou hymnou stala píseň „Ani já, ani ty (robiť nebudeme)“, kterou tam hráli snad na každém rohu.
Slova „robiť nebudeme“ se však rozhodně nedají vztáhnout na naše hody – vyvrcholením příprav a nejnáročnějším obdobím je takzvaný „předhodový týden“. Během něj musí chasa přivézt víno, nalepit etikety, přivézt kroje z půjčoven, pokácet, přivézt, odkornit a nazdobit máju, vyklidit a ozdobit šatlavy, postavit pódium, připravit stoly a lavičky, ozdobit náměstí břízkami, nainstalovat elektřinu, nakoupit nebo přebrat dary od sponzorů do tomboly a následně je zabalit, připravit losy, vyrobit ozdobné řetězy z krepových papírů, ohlídat máju, zpívat až do rána bílého a mnoho dalšího. Většina chasy si od středečního odpoledne bere volno z brigád či práce a plnou silou se podílí na všech potřebných činnostech. Přípravy jsou pak završeny v pátek večer stavbou máje a následným umístěním májek před domy stárek. Veškeré přípravy byly skvěle zvládnuty také díky velké pomoci místních dobrovolníků a spolků (zejména hasiči, dále pak skauti, sokolové a další). Z pomocníků chceme jmenovitě poděkovat grafické designérce Zuzce Korčákové, která opět připravila krásné plakáty, etikety na víno a další hodové materiály, a Vaškovi Ševčíkovi, který měl na starost celé hodové zázemí na náměstí během sobotního dne. Takový „hodový manager“ je pro hlavní pár neocenitelným pomocníkem.
Hodový den jsme započali (odpočatí, usměvaví a ještě neupocení) focením chasy na kostelních schodech a v zámeckém parku. Dopoledne jsme v krojovaných skupinkách obešli celý městys a budili místní usedlíky s písní na rtech a s pozváním na odpolední i večerní program pod májou.
Po rychlém obědě se pánové stárci sešli na náměstí, posílili se nějakým tím vínkem a spolu s dechovou hudbou Podborankou vyrazili vyvádět stárky. Trasa byla dlouhá asi 3,5 km a po celou dobu nás provázelo krásné slunečné počasí. Možná až moc slunečné, protože letošní fotky se hemží stárkami s vějířem a pány lijícími na i do sebe množství vody. S vypitým vínkem však cesta ubíhala rychleji a nakonec jsme zdárně dorazili k domu pana starosty a zároveň letošního rychtáře. Po slavnostním „vyzvednutí“ rychtářky a rychtáře jsme se seřadili a vyrazili směrem na náměstí vstříc již nedočkavému publiku. Letos jsme na náměstí dorazili jen s pětiminutovým zpožděním, což jistě ocenila většina diváků.
V rámci slavnostního úvodu převzal hlavní pár hodové právo a poté je hlavní stárek za pomoci pyramidy, složené z vybraných statných stárků, pověsil na máju (doporučení pro budoucí generace – hlavní stárek potřebuje volnější gatě, jinak nezvedne nohu a na pyramidu se pak leze vcelku blbě). Tím byly hody oficiálně zahájeny a následoval proslov policajta, který návštěvníky seznámil s pravidly hodového chování nazvanými „Hodové artikule“. Z nich se návštěvníci mohli mimo jiné dozvědět, že ti ženatí „musijó mít klapky na očách, aby nekókali po jinéch babách“ nebo že „kdo nebude pět písně o víně, toho zavřeme do šatlavy s néškaredší babó z dědiny“. Po sólech pro rychtáře a rychtářku či pro rodiče stárek a stárků již nastalo netrpělivě očekávané tancování, při kterém chasa předvedla výsledek našeho skoro čtyřměsíčního úsilí – Moravskou besedu a letošní pásmo hodových tanců „Páslo dívča páva“ a „Keď sa Janko na vojnu bral“. Všichni zvládli nacvičené tance na výbornou a těšili se na jejich opakování večer okolo 21.00 h, což je vždy o kousek náročnější, protože po večeři u stárky se chlapům nechce ani chodit, jak se „nafutrují“ dobrým jídlem i pitím.
O večerní zábavu na hodech se starala Dechová hudba Podboranka z Uhřic a naše Cimbálová muzika Jana Opletala. Neustále se tančilo, zpívalo, chasa protáčela návštěvníky na parketu a zpívala z plných plic. Zábava byla před půlnocí doplněna losováním tomboly, která čítala bezmála 170 cen. Jejím vrcholem bylo losování máje. Tu vyhráli manželé Kocmanovi a jako dar k narozeninám ji věnovali manželům Zedníčkovým, kteří si ji s radostí vyzvedli na zářiovém kácení máje. Po vylosování tomboly byl oficiální hodový program úspěšně u konce a v ten moment z chasy opadly veškeré starosti a začala se naplno bavit. Nebo také pospávat po náročném dni. Tento „okamžik oddychu“ byl letos provázen drobným deštěm, který ale stárky nijak nezaskočil a pokračovali jsme v tančení a zpěvu. Ještě jedna povinnost však čekala – okolo 2.00 h bylo třeba najít pět stárků, kteří byli schopni stát na nohou a sundat z máje hodové právo. Občas to bývá dosti obtížný úkol, tentokrát se ale chasa činila a vše se podařilo. Hlavní stárci pak okolo 4.00 h zkontrolovali náměstí, zamkli šatlavy, ujistili se, že je vše v pořádku a odešli domů. Avšak někteří zdatní členové chasy se tak rozjařili, že ve veselí dále pokračovali (zpěv a juchání bylo slyšet ještě v neděli ráno okolo 9.00 h). Takže ty letošní hody dopadly opravdu dobře a k chvále všech účastníků jistě slouží i to, že se nikdo nepobil či nezničil nějaké to hodové zařízení. Díky zde patří panu starostovi Františku Novotnému a jeho choti za skvělé zvládnutí všech rychtářských starostí i radostí, pánům obecním policajtům Martinu Vojáčkovi, Radimu Odehnalovi a Jakubovi Hurtovi a také všem dobrovolníkům v pokladnách, šatlavách i jinde.
Hody dopadly dobře nejen po organizační stránce, ale i po stránce finanční. Zde bychom chtěli zdůraznit, že hody jsou zcela nevýdělečný podnik a jejich rozpočet je od počátku provázen množstvím otazníků: nad počasím, které ovlivní návštěvnost, nad tím, kolik vína nakoupit, aby nebylo málo, ale abychom na něm zase „neprodělali gatě“ (když bude škaredě), kolik nám darují sponzoři, kolik se vybere při zvaní po obci či na vstupném, a podobné „záludnosti“. Jen pro představu, během příprav a samotných hodů se vypilo přes 500 litrů vína. Hody jsou po doplacení všech výdajů tak říkajíc „šul-nul“. Díky vcelku velké návštěvnosti a podpoře mnoha sponzorů ze Křtin i okolí se podařilo vrátit stárkům, stárkám i zúčastněným dětem peníze investované do zapůjčení krojů. Jelikož chasu z části tvoří nevýdělečně činní studenti, tato zpráva je velmi potěšila. Celková cena za půjčení krojů se letos blížila hranici 50.000 Kč. Velké poděkování tak patří všem sponzorům v čele s Úřadem městysu Křtiny a Školním lesním podnikem. Mimochodem, úplný seznam sponzorů můžete nalézt na hodových internetových stránkách. Všem ještě jednou touto cestou děkujeme.
Sobotou 15. srpna ale hodové činění neskončilo. Hned v neděli se celá chasa sešla opět na náměstí a vše pečlivě uklidila. Poděkování patří také několika ochotným Křtiňákům, kteří už během dopoledne provedli velký úklid nepořádku na stolech. Když si představíme, že hody se „budují“ více než tři dny, tak je nedělní úklid (s přihlédnutím ke „společenské únavě“ celé chasy) výborný výkon. Další příležitostí, kde se chasa sešla a spolu s dalšími občany Křtin zavzpomínala na letošní hody, bylo kácení máje konané v pátek 11. září. V rámci této akce jsme na kostelní ambit promítali fotografie a videa letošních hodů, popili hodové vínko, opekli špekáčky a zopakovali si hodovou besedu a písně. Někteří ale stále neměli dost a hodové tanečky předvedli ještě na Den Křtin. Abychom udrželi a rozvíjeli křtinské hodové tradice, tak máme v plánu další společné akce, jako například návštěvu hodů v Kyjově, kde budeme opět čerpat inspiraci na naše příští hody.
Pokud si chcete Křtinské hody 2015 připomenout, tak neváhejte a podívejte se na www.krtinskehody.tk.
Čí só hode? ;-)
Míša Palíšková a Petr Zapletal, hlavní stárci
Letošní hody byly výjimečné zvláště z hlediska složení křtinské chasy, protože začala nastupovat nová generace stárek a stárků. Z celkového počtu 48 krojovaných tanečnic a tanečníků jsme měli 17, kteří ve Křtinách tančili poprvé, a dalších dvanáct, kteří hodovali teprve podruhé. Tedy více než polovina chasy se naše místní hodové tradice teprve učila, či si je osvěžovala. Všichni se s tím výborně popasovali, takže o pokračování tradice je u nás postaráno. Za zmínku jistě stojí i to, že při zimním a jarním verbování chasy jsme, snad poprvé v historii, měli „přetlak“ hochů. Nakonec se povedlo zajistit i dostatek dívek a vytvořili jsme pět koleček chasy a k tomu jedno kolečko dětí (dorostu). Stejně jako předloni byl v každém páru alespoň jeden Křtiňák či Křtiňačka.
Od začátku května jsme se začali pravidelně setkávat vždy v neděli odpoledne na tanečních zkouškách ve Spolkovém domě. Účast byla někdy hojnější, jindy (třeba v době skautského tábora) o poznání chudší, avšak s blížícím se termínem hodů postupně rostla. Co se taneční části hodů týče, velký dík patří Petře Říhové, která vymyslela choreografii tanců a velkou měrou pomohla s jejich nácvikem. Kromě tance patří k hodům i zpěv. Ten jsme trénovali, kde se dalo. Zpočátku s podporou speciálně vytvořeného hodového zpěvníku, později už i bez něj. Dokonce jsme měli několik prozpěvovacích akcí s cimbálkou a vyrazili jsme pro inspiraci na mezinárodní folklorní festival do Strážnice. Od té chvíle se letošní hodovou hymnou stala píseň „Ani já, ani ty (robiť nebudeme)“, kterou tam hráli snad na každém rohu.
Slova „robiť nebudeme“ se však rozhodně nedají vztáhnout na naše hody – vyvrcholením příprav a nejnáročnějším obdobím je takzvaný „předhodový týden“. Během něj musí chasa přivézt víno, nalepit etikety, přivézt kroje z půjčoven, pokácet, přivézt, odkornit a nazdobit máju, vyklidit a ozdobit šatlavy, postavit pódium, připravit stoly a lavičky, ozdobit náměstí břízkami, nainstalovat elektřinu, nakoupit nebo přebrat dary od sponzorů do tomboly a následně je zabalit, připravit losy, vyrobit ozdobné řetězy z krepových papírů, ohlídat máju, zpívat až do rána bílého a mnoho dalšího. Většina chasy si od středečního odpoledne bere volno z brigád či práce a plnou silou se podílí na všech potřebných činnostech. Přípravy jsou pak završeny v pátek večer stavbou máje a následným umístěním májek před domy stárek. Veškeré přípravy byly skvěle zvládnuty také díky velké pomoci místních dobrovolníků a spolků (zejména hasiči, dále pak skauti, sokolové a další). Z pomocníků chceme jmenovitě poděkovat grafické designérce Zuzce Korčákové, která opět připravila krásné plakáty, etikety na víno a další hodové materiály, a Vaškovi Ševčíkovi, který měl na starost celé hodové zázemí na náměstí během sobotního dne. Takový „hodový manager“ je pro hlavní pár neocenitelným pomocníkem.
Hodový den jsme započali (odpočatí, usměvaví a ještě neupocení) focením chasy na kostelních schodech a v zámeckém parku. Dopoledne jsme v krojovaných skupinkách obešli celý městys a budili místní usedlíky s písní na rtech a s pozváním na odpolední i večerní program pod májou.
Po rychlém obědě se pánové stárci sešli na náměstí, posílili se nějakým tím vínkem a spolu s dechovou hudbou Podborankou vyrazili vyvádět stárky. Trasa byla dlouhá asi 3,5 km a po celou dobu nás provázelo krásné slunečné počasí. Možná až moc slunečné, protože letošní fotky se hemží stárkami s vějířem a pány lijícími na i do sebe množství vody. S vypitým vínkem však cesta ubíhala rychleji a nakonec jsme zdárně dorazili k domu pana starosty a zároveň letošního rychtáře. Po slavnostním „vyzvednutí“ rychtářky a rychtáře jsme se seřadili a vyrazili směrem na náměstí vstříc již nedočkavému publiku. Letos jsme na náměstí dorazili jen s pětiminutovým zpožděním, což jistě ocenila většina diváků.
V rámci slavnostního úvodu převzal hlavní pár hodové právo a poté je hlavní stárek za pomoci pyramidy, složené z vybraných statných stárků, pověsil na máju (doporučení pro budoucí generace – hlavní stárek potřebuje volnější gatě, jinak nezvedne nohu a na pyramidu se pak leze vcelku blbě). Tím byly hody oficiálně zahájeny a následoval proslov policajta, který návštěvníky seznámil s pravidly hodového chování nazvanými „Hodové artikule“. Z nich se návštěvníci mohli mimo jiné dozvědět, že ti ženatí „musijó mít klapky na očách, aby nekókali po jinéch babách“ nebo že „kdo nebude pět písně o víně, toho zavřeme do šatlavy s néškaredší babó z dědiny“. Po sólech pro rychtáře a rychtářku či pro rodiče stárek a stárků již nastalo netrpělivě očekávané tancování, při kterém chasa předvedla výsledek našeho skoro čtyřměsíčního úsilí – Moravskou besedu a letošní pásmo hodových tanců „Páslo dívča páva“ a „Keď sa Janko na vojnu bral“. Všichni zvládli nacvičené tance na výbornou a těšili se na jejich opakování večer okolo 21.00 h, což je vždy o kousek náročnější, protože po večeři u stárky se chlapům nechce ani chodit, jak se „nafutrují“ dobrým jídlem i pitím.
O večerní zábavu na hodech se starala Dechová hudba Podboranka z Uhřic a naše Cimbálová muzika Jana Opletala. Neustále se tančilo, zpívalo, chasa protáčela návštěvníky na parketu a zpívala z plných plic. Zábava byla před půlnocí doplněna losováním tomboly, která čítala bezmála 170 cen. Jejím vrcholem bylo losování máje. Tu vyhráli manželé Kocmanovi a jako dar k narozeninám ji věnovali manželům Zedníčkovým, kteří si ji s radostí vyzvedli na zářiovém kácení máje. Po vylosování tomboly byl oficiální hodový program úspěšně u konce a v ten moment z chasy opadly veškeré starosti a začala se naplno bavit. Nebo také pospávat po náročném dni. Tento „okamžik oddychu“ byl letos provázen drobným deštěm, který ale stárky nijak nezaskočil a pokračovali jsme v tančení a zpěvu. Ještě jedna povinnost však čekala – okolo 2.00 h bylo třeba najít pět stárků, kteří byli schopni stát na nohou a sundat z máje hodové právo. Občas to bývá dosti obtížný úkol, tentokrát se ale chasa činila a vše se podařilo. Hlavní stárci pak okolo 4.00 h zkontrolovali náměstí, zamkli šatlavy, ujistili se, že je vše v pořádku a odešli domů. Avšak někteří zdatní členové chasy se tak rozjařili, že ve veselí dále pokračovali (zpěv a juchání bylo slyšet ještě v neděli ráno okolo 9.00 h). Takže ty letošní hody dopadly opravdu dobře a k chvále všech účastníků jistě slouží i to, že se nikdo nepobil či nezničil nějaké to hodové zařízení. Díky zde patří panu starostovi Františku Novotnému a jeho choti za skvělé zvládnutí všech rychtářských starostí i radostí, pánům obecním policajtům Martinu Vojáčkovi, Radimu Odehnalovi a Jakubovi Hurtovi a také všem dobrovolníkům v pokladnách, šatlavách i jinde.
Hody dopadly dobře nejen po organizační stránce, ale i po stránce finanční. Zde bychom chtěli zdůraznit, že hody jsou zcela nevýdělečný podnik a jejich rozpočet je od počátku provázen množstvím otazníků: nad počasím, které ovlivní návštěvnost, nad tím, kolik vína nakoupit, aby nebylo málo, ale abychom na něm zase „neprodělali gatě“ (když bude škaredě), kolik nám darují sponzoři, kolik se vybere při zvaní po obci či na vstupném, a podobné „záludnosti“. Jen pro představu, během příprav a samotných hodů se vypilo přes 500 litrů vína. Hody jsou po doplacení všech výdajů tak říkajíc „šul-nul“. Díky vcelku velké návštěvnosti a podpoře mnoha sponzorů ze Křtin i okolí se podařilo vrátit stárkům, stárkám i zúčastněným dětem peníze investované do zapůjčení krojů. Jelikož chasu z části tvoří nevýdělečně činní studenti, tato zpráva je velmi potěšila. Celková cena za půjčení krojů se letos blížila hranici 50.000 Kč. Velké poděkování tak patří všem sponzorům v čele s Úřadem městysu Křtiny a Školním lesním podnikem. Mimochodem, úplný seznam sponzorů můžete nalézt na hodových internetových stránkách. Všem ještě jednou touto cestou děkujeme.
Sobotou 15. srpna ale hodové činění neskončilo. Hned v neděli se celá chasa sešla opět na náměstí a vše pečlivě uklidila. Poděkování patří také několika ochotným Křtiňákům, kteří už během dopoledne provedli velký úklid nepořádku na stolech. Když si představíme, že hody se „budují“ více než tři dny, tak je nedělní úklid (s přihlédnutím ke „společenské únavě“ celé chasy) výborný výkon. Další příležitostí, kde se chasa sešla a spolu s dalšími občany Křtin zavzpomínala na letošní hody, bylo kácení máje konané v pátek 11. září. V rámci této akce jsme na kostelní ambit promítali fotografie a videa letošních hodů, popili hodové vínko, opekli špekáčky a zopakovali si hodovou besedu a písně. Někteří ale stále neměli dost a hodové tanečky předvedli ještě na Den Křtin. Abychom udrželi a rozvíjeli křtinské hodové tradice, tak máme v plánu další společné akce, jako například návštěvu hodů v Kyjově, kde budeme opět čerpat inspiraci na naše příští hody.
Pokud si chcete Křtinské hody 2015 připomenout, tak neváhejte a podívejte se na www.krtinskehody.tk.
Čí só hode? ;-)
Míša Palíšková a Petr Zapletal, hlavní stárci
Trošku rozsáhlejší pojednání o Křtinských hodech 2013
Veškeré letošní hodové dění je již zdárně za námi, tedy nadešel čas jeho rekapitulace a shrnutí. Na základě většinových ohlasů by se dalo stručně napsat, že hody se letos povedly. Ale těchto pár slov jistě nedokáže vystihnout, co vše se za uspořádáním takových hodů skrývá a jak probíhají činnosti, které jsou „člověku nehodovému“ skryté. Tedy, pokud laskavý čtenář dovolí, pustíme se do detailnějšího rozboru toho, co to znamená „mít ve Křtinách hody“.
Přípravy hodů začínají vlastně již na podzim předchozího roku. Nejprve je třeba alespoň dvou dostatečně statečných osob, které se rozhodnou vyzkoušet si jejich organizaci jako hlavní stárka a stárek. Je jistě pozitivní, že v posledních letech není o takové odvážlivce nouze. Prvním úkolem hlavních stárků je volba termínu. Křtinské hody jsou již několik let pořádány asi v polovině srpna, a to z vícero důvodů. První pojmenujme jako „sázku na dobré počasí“ – když jsme v loňském roce hledali vhodný termín hodů, rozhodovali jsme se mezi datem 17. 8. a následující sobotou. Po pečlivém zkoumání statistik počasí za posledních 10 let jsme šťastným řízením osudu zvolili datum 17. 8., což se ukázalo jako více než dobrá volba. Počasí hodům nadmíru přálo a jistě jste si všimli, že o týden později se výrazně ochladilo a v neděli už dokonce pršelo. Počasí totiž tvoří důležitou součást podařených hodů. Ovlivní snad nejvíce celkovou návštěvnost, spokojenost hostů i množství vypitého vína. Druhým důvodem pro hody během srpna jsou samotní stárci a stárky. Zajistit takové množství lidí (letos jsme měli pět koleček chasy, tedy 40 osob, a jedno dětské kolečko čítající osm školáků a školaček) je o poznání snadnější v době školních prázdnin a dovolených, nežli třeba během září, kdy už většina zúčastněných musí řešit různé školní a pracovní povinnosti. Třetí důvod lze pojmenovat jako „církevně-lidové důvody“, o kterých si podrobněji můžete přečíst v samostatném článku tohoto čísla Zpravodaje. Hned po výběru termínu je třeba zajistit také hudebníky, kteří mají kalendáře často plné na rok dopředu a požádat o případnou dotaci na úřadu městyse, který tradičně hradí platbu za kapely.
Po novém roce začíná verbování stárek a stárků. Tradičně bývá o tančení na hodech větší zájem ze strany dívek. Chlapci se pak nechávají spíše „vtáhnout“ svojí milou. U nás je naštěstí již delší hodová tradice a tak se dorůstající mládež sama o hody zajímá. Tuhle část máme tedy díky předchozím generacím snazší. Velký zájem o tancování na hodech přispěl k vytvoření opravdu křtinské chasy, v každém páru byl alespoň jeden Křtiňák či Křtiňačka. I přes toto „omezení“, se vytvořilo téměř šest koleček. Díky tak velkému množství zájemců nás neohrozily ani různé nemoci, zranění a jiné důvody, pro které někteří svou účast nakonec odřekli.
Aby se letošní chasa lépe poznala a utužily se přátelské vztahy, uspořádali jsme začátkem dubna výlet do sklípku. Tento sklípek patří našemu dodavateli hodového vína Markovi Pšovskému, takže naším hlavním úkolem bylo pečlivě ochutnávat a vybrat druhy vína, které jsme na hody nakonec koupili. Úkol vybrat to správné hodové vínko jsme vzali odpovědně a ochutnávali jsme velmi pečlivě a dlouho. J
Od konce dubna jsme se začali pravidelně setkávat vždy v neděli odpoledne na tanečních zkouškách ve Společenském sále ve Křtinách. Účast byla někdy hojnější, jindy (třeba v době skautského tábora) o poznání chudší, avšak s blížícím se termínem hodů postupně rostla. Hlavní stárka dokonce nikdy nechyběla, a to i přesto, že na zkoušky každý víkend dojížděla z Vídně. Téměř všechny zkoušky jsme zakončili zpěvem hodových písní, a to buď ve Společenském sále, nebo v útulné hospůdce Eden. Ze začátku nám byl vydatnou oporou hodový zpěvník speciálně upravený pro letošní hody. Později už chasa pěla i zpaměti. I tímto hody přispívají k větší znalosti lidových písní, tradic a kultury. Nezapomněli jsme ani na výchovu příští generace. Osm stárků a stárek ve věku kolem deseti let nám sice svou neposedností dalo na zkouškách pěkně zabrat, ale věříme, že naše snaha sklidí své ovoce v dalších letech. Všem těmto malým hodovníkům patří velká pochvala za téměř profesionální předvedení Moravské besedy. Co se taneční části hodů týče, největší dík patří Petře Říhové, která vymyslela choreografii tanců a velkou měrou pomohla s jejich nácvikem.
K hodovým přípravám patří také měření všech krojovaných za účelem zapůjčení krojů, což je vždycky spojeno s velkou legrací, když se stárci podivují nad rostoucím obvodem svého pasu a hodnotí míry svých tanečnic. Pro chasu, děti i policajty se kroje půjčují v půjčovnách. Stárci a stárky si sami zajišťují boty, věnečky, péra na klobouky či džbánky. Stárky také vyrábí svých chlapcům ozdobné kokardy z vyšívaných mašlí na vestu a na boty. Nezřídka si pak stárci jejich povedené výtvory doma vystavují a ti zkušenější tak mají doma již pěknou sbírku. Kroje a doplňky ale nejsou to jediné, co je potřeba připravit. Musí se vytvořit grafika celých hodů, tedy to jak budou vypadat plakáty, pozvánky, etikety na víno, vstupenky a další. Za velkou pomoc s touto částí chceme poděkovat jedné ze stárek Zuzce Korčákové. Rozmístění plakátů do obcí v širokém okolí byla jedna z forem propagace, dále jsme žádali o zveřejnění pozvánky na hody mnoho regionálních rádií, novin a internetových portálů. Jak bylo vidět na návštěvnosti hodů, snaha se vyplatila.
Vyvrcholením hodových příprav a nejnáročnějším obdobím je takzvaný „předhodový týden“. Co tedy musí chasa během tohoto týdne zvládnout? Přivézt víno a na lahve nalepit etikety, přivézt kroje z půjčoven, pokácet, přivézt, odkornit a nazdobit máju, vyklidit a ozdobit šatlavy, postavit pódium, připravit stoly a lavičky, ozdobit náměstí břízkami, nainstalovat elektřinu, nakoupit nebo přebrat od sponzorů a zabalit ceny do tomboly, připravit losy, vyrobit ozdobné řetězy z krepových papírů a mnoho dalšího. Většina chasy si od středečního odpoledne bere volno z brigád či práce a plnou silou se podílí na všech potřebných činnostech. Přípravy jsou pak završeny v pátek večer stavbou máje a následným umístěním májek před domy stárek. Veškeré přípravy byly skvěle zvládnuty také díky velké pomoci místních dobrovolníků a spolků (Hasiči, Sokol, Křový, Skauti a další). Od čtvrtka do soboty také probíhá bedlivé střežení máje. První večer byla mája hlídána postupně skupinami stárků. Pánové i přítomné dívky se rozhodli, že nejlepší obranou proti případným škůdcům je hlasité vyzpěvování hodových písní. Díky pravidelnému přílivu posil, které v průběhu noci přicházely na svoji službu každé dvě hodiny, a také vína, jim nadšení i síla hlasu vydržela až do pozdních ranních hodin. Bohužel se sílou hlasu už úplně nešla ruku v ruce čistota tónů. Alespoň nám to lehce naznačovali obyvatelé okolních domů. J Z pátku na sobotu štafetu v hlídání převzali místní hasiči. Protože hlídali tak poctivě, že po celou dobu nespustili svůj zrak z máje, nějaký dobrodinec sebral prázdnou bečku od piva přímo jim před nosem ze šatlavy.
Hodový den jste jistě všichni absolvovali společně s námi, takže zde jen krátce připomeneme jeho průběh. Dopoledne jsme ve skupinkách krojované chasy obešli celý městys a od ranních hodin budili místní usedlíky s písní na rtech a s pozváním na odpolední a večerní program na náměstí. Po rychlém obědě se pánové stárci sešli na náměstí, posílili se nějakým tím vínkem a spolu s dechovou hudbou Podborankou vyrazili vyvádět stárky. Trasa je to dlouhá (od Viligruntu až po Pustou stranu, od Výzkumu až po Kopeček), ale s množstvím vypitého vína ubíhaly kilometry rychleji a nakonec jsme zdárně dorazili k domu pana starosty, a také letošního rychtáře, Františka Novotného. Po slavnostním „vyzvednutí“ rychtáře a rychtářky jsme se seřadili a vyrazili směrem na náměstí vstříc již nedočkavému publiku. Ano, měli jsme mírné zpoždění, ale i to je již taková křtinská tradice, kterou jsme nechtěli porušit. J Na náměstí jsme, jakožto ti hlavní stárci, slavnostně převzali právo a poté je hlavní stárek za pomoci třípatrové pyramidy složené s vybraných statných stárků pověsil na máju. Tím byly hody oficiálně zahájeny a schylovalo se k předvedení výsledku našeho čtyřměsíčního úsilí, tedy k tančení Moravské besedy a dalších lidových tanců – dívčího „Daj mi Bože synka“, pánského „Podšable“ a společného „Po Maďarsku“. Ještě před tanci nás ale musel hlavní policajt seznámit s pravidly hodového chování inspirovanými kyjovskem a nazvanými „Hodové artikule“. Z nich se návštěvníci mohli mimo jiné dozvědět, že ti ženatí „musijó mít klapky na očách, aby nekókali po jinéch babách“ nebo že „kdo nebude pět písně o víně, toho zavřeme do šatlavy s néškaredší babó z dědiny“. A po sólu pro rychtáře a rychtářku a pro rodiče stárek a stárků již nastalo chasou netrpělivě očekávané tancování. Všichni zvládli nacvičené tance na výbornou a těšili se na jejich opakování večer okolo 21.00 h, což je vždy o kousek náročnější, protože po večeři u stárky se chlapům nechce ani chodit, jak se „nafutrují“ dobrým jídlem i pitím. Večerní zábava na hodech, krom dobré muziky k tanci i poslechu v podání Podboranky a Cimbálové muziky Jana Opletala, byla doplněna také losováním tomboly čítající bezmála 170 cen a byla završena losováním hlavní výhry – máje. Tu si s radostí na kácení vyzvedli rodiče jedné naší stárky manželé Bulovi ze Slunečního vrchu. Po vylosování tomboly byl oficiální hodový program úspěšně u konce a v ten moment s chasy opadnou veškeré starosti a začne se bavit, nebo také pospávat po náročném dni. Počkat, ještě jedna povinnost však čekala – okolo 2.00 h bylo třeba najít pět stárků, kteří byli schopni stát na nohou a sundat z máje hodové právo. Občas to bývá dosti obtížný úkol, tentokrát se ale chasa činila a vše se podařilo. Hlavní stárci pak okolo 6.00 h zkontrolovali náměstí, ujistili se, že je vše v pořádku a odpotáceli se do svých domovů. Avšak někteří zdatní stárci, a také jeden sklepník, se tak rozjařili, že ve veselí pokračovali až do nedělního poledne. Jen si asi okolo osmé hodiny ranní zašli na skok domů, donutili prarodiče, aby jim namazali chleba se sádlem, a poté se opět vrátili na náměstí pokračovat v dopíjení vínka a prozpěvování písní. Takže ty letošní hody dopadly opravdu dobře a k chvále všech účastníků jistě slouží i to, že se nikdo nepobil či nezničil nějaké to hodové zařízení. Díky zde patří panu starostovi Františku Novotnému a jeho choti za skvělé zvládnutí všech rychtářských starostí i radostí, pánům obecním policajtům Martinu Vojáčkovi, Radimu Odehnalovi a Ondřeji Čoupkovi a také všem dobrovolníkům v pokladnách, šatlavách i jinde.
Hody dopadly dobře nejen po organizační stránce, ale i po stránce peněžní. Zde bychom chtěli zdůraznit, že hody jsou zcela nevýdělečný podnik a jejich rozpočet je od počátku provázen množstvím otazníků: Nad počasím, které ovlivní návštěvnost, nad tím, kolik vína nakoupit, aby nebylo málo, ale abychom na něm zase „neprodělali gatě“, když bude škaredě, kolik nám darují sponzoři, kolik se vybere při zvaní po obci či na vstupném, a podobné „záludnosti“. Letos to dopadlo velmi dobře a hody jsou po doplacení všech výdajů tak říkajíc „šul-nul“. Během odpoledne a večera bylo podle slov hlavního sklepníka Radima Špatinky takové množství lidí s takovou žízní, že už ve 22.00 h došlo polosuché bílé hodové víno a do rána se vypilo i to sladké bílé a většina červeného. Jen pro představu, letos jsme brali celkem 430 litrů vína. Díky relativně velké návštěvnosti a podpoře mnoha sponzorů ze Křtin i okolí se podařilo vrátit stárkům, stárkám i zúčastněným dětem peníze investované do zapůjčení krojů. Celková cena za půjčení krojů se pohybuje okolo 45 000 Kč. Jelikož většinu chasy tvoří nevýdělečně činí studenti, tato zpráva je velmi potěšila. Dále byla chasa a někteří další pomocníci odměněni drobnými dárky s hodovou tématikou (placky, trička) jako poděkování za úsilí a čas vynaložený na přípravu hodů. Velké poděkování tak patří všem sponzorům v čele s Úřadem městyse Křtiny a Školním lesním podnikem. Mimochodem, úplný seznam sponzorů můžete nalézt na hodových internetových stránkách. Všem ještě jednou touto cestou děkujeme.
Sobotou 17. 8. ale hodové činění neskončilo. Hned v neděli se celé chasa sešla opět na náměstí a s pomocí dalších dobrovolníků uvedla celé náměstí do původního stavu, a to v úctyhodném čase čtyř hodin. Když si představíme, že hody se „budují“ více než tři dny, tak je to, s přihlédnutím ke „společenské únavě“ celé chasy, výborný výkon. Další příležitostí, kde se chasa sešla a spolu s dalšími občany Křtin zavzpomínala na letošní hody, bylo kácení máje konané v pátek 13. 9. V rámci této akce jsme promítali fotografie a videa nejen z letošních, ale i z hodů dávno minulých, popili hodové vínko, opekli špekáčky (z důvodu špatného počasí pouze na pánvi) a zopakovali si hodové tance a písně. Někteří ale stále neměli dost a hodové tanečky předvedli ještě na Dni Křtin. Jelikož během hodů vznikla velmi dobrá parta kamarádů, které se nechce jen tak rozloučit, máme v plánu další společné akce, jako například společnou návštěvu hodů v Ochozi nebo v Kyjově, kde budeme jistě čerpat inspiraci na příště.
Čí só hode? :-)
Blanka Kubešová a Petr Zapletal, hlavní stárci
Přípravy hodů začínají vlastně již na podzim předchozího roku. Nejprve je třeba alespoň dvou dostatečně statečných osob, které se rozhodnou vyzkoušet si jejich organizaci jako hlavní stárka a stárek. Je jistě pozitivní, že v posledních letech není o takové odvážlivce nouze. Prvním úkolem hlavních stárků je volba termínu. Křtinské hody jsou již několik let pořádány asi v polovině srpna, a to z vícero důvodů. První pojmenujme jako „sázku na dobré počasí“ – když jsme v loňském roce hledali vhodný termín hodů, rozhodovali jsme se mezi datem 17. 8. a následující sobotou. Po pečlivém zkoumání statistik počasí za posledních 10 let jsme šťastným řízením osudu zvolili datum 17. 8., což se ukázalo jako více než dobrá volba. Počasí hodům nadmíru přálo a jistě jste si všimli, že o týden později se výrazně ochladilo a v neděli už dokonce pršelo. Počasí totiž tvoří důležitou součást podařených hodů. Ovlivní snad nejvíce celkovou návštěvnost, spokojenost hostů i množství vypitého vína. Druhým důvodem pro hody během srpna jsou samotní stárci a stárky. Zajistit takové množství lidí (letos jsme měli pět koleček chasy, tedy 40 osob, a jedno dětské kolečko čítající osm školáků a školaček) je o poznání snadnější v době školních prázdnin a dovolených, nežli třeba během září, kdy už většina zúčastněných musí řešit různé školní a pracovní povinnosti. Třetí důvod lze pojmenovat jako „církevně-lidové důvody“, o kterých si podrobněji můžete přečíst v samostatném článku tohoto čísla Zpravodaje. Hned po výběru termínu je třeba zajistit také hudebníky, kteří mají kalendáře často plné na rok dopředu a požádat o případnou dotaci na úřadu městyse, který tradičně hradí platbu za kapely.
Po novém roce začíná verbování stárek a stárků. Tradičně bývá o tančení na hodech větší zájem ze strany dívek. Chlapci se pak nechávají spíše „vtáhnout“ svojí milou. U nás je naštěstí již delší hodová tradice a tak se dorůstající mládež sama o hody zajímá. Tuhle část máme tedy díky předchozím generacím snazší. Velký zájem o tancování na hodech přispěl k vytvoření opravdu křtinské chasy, v každém páru byl alespoň jeden Křtiňák či Křtiňačka. I přes toto „omezení“, se vytvořilo téměř šest koleček. Díky tak velkému množství zájemců nás neohrozily ani různé nemoci, zranění a jiné důvody, pro které někteří svou účast nakonec odřekli.
Aby se letošní chasa lépe poznala a utužily se přátelské vztahy, uspořádali jsme začátkem dubna výlet do sklípku. Tento sklípek patří našemu dodavateli hodového vína Markovi Pšovskému, takže naším hlavním úkolem bylo pečlivě ochutnávat a vybrat druhy vína, které jsme na hody nakonec koupili. Úkol vybrat to správné hodové vínko jsme vzali odpovědně a ochutnávali jsme velmi pečlivě a dlouho. J
Od konce dubna jsme se začali pravidelně setkávat vždy v neděli odpoledne na tanečních zkouškách ve Společenském sále ve Křtinách. Účast byla někdy hojnější, jindy (třeba v době skautského tábora) o poznání chudší, avšak s blížícím se termínem hodů postupně rostla. Hlavní stárka dokonce nikdy nechyběla, a to i přesto, že na zkoušky každý víkend dojížděla z Vídně. Téměř všechny zkoušky jsme zakončili zpěvem hodových písní, a to buď ve Společenském sále, nebo v útulné hospůdce Eden. Ze začátku nám byl vydatnou oporou hodový zpěvník speciálně upravený pro letošní hody. Později už chasa pěla i zpaměti. I tímto hody přispívají k větší znalosti lidových písní, tradic a kultury. Nezapomněli jsme ani na výchovu příští generace. Osm stárků a stárek ve věku kolem deseti let nám sice svou neposedností dalo na zkouškách pěkně zabrat, ale věříme, že naše snaha sklidí své ovoce v dalších letech. Všem těmto malým hodovníkům patří velká pochvala za téměř profesionální předvedení Moravské besedy. Co se taneční části hodů týče, největší dík patří Petře Říhové, která vymyslela choreografii tanců a velkou měrou pomohla s jejich nácvikem.
K hodovým přípravám patří také měření všech krojovaných za účelem zapůjčení krojů, což je vždycky spojeno s velkou legrací, když se stárci podivují nad rostoucím obvodem svého pasu a hodnotí míry svých tanečnic. Pro chasu, děti i policajty se kroje půjčují v půjčovnách. Stárci a stárky si sami zajišťují boty, věnečky, péra na klobouky či džbánky. Stárky také vyrábí svých chlapcům ozdobné kokardy z vyšívaných mašlí na vestu a na boty. Nezřídka si pak stárci jejich povedené výtvory doma vystavují a ti zkušenější tak mají doma již pěknou sbírku. Kroje a doplňky ale nejsou to jediné, co je potřeba připravit. Musí se vytvořit grafika celých hodů, tedy to jak budou vypadat plakáty, pozvánky, etikety na víno, vstupenky a další. Za velkou pomoc s touto částí chceme poděkovat jedné ze stárek Zuzce Korčákové. Rozmístění plakátů do obcí v širokém okolí byla jedna z forem propagace, dále jsme žádali o zveřejnění pozvánky na hody mnoho regionálních rádií, novin a internetových portálů. Jak bylo vidět na návštěvnosti hodů, snaha se vyplatila.
Vyvrcholením hodových příprav a nejnáročnějším obdobím je takzvaný „předhodový týden“. Co tedy musí chasa během tohoto týdne zvládnout? Přivézt víno a na lahve nalepit etikety, přivézt kroje z půjčoven, pokácet, přivézt, odkornit a nazdobit máju, vyklidit a ozdobit šatlavy, postavit pódium, připravit stoly a lavičky, ozdobit náměstí břízkami, nainstalovat elektřinu, nakoupit nebo přebrat od sponzorů a zabalit ceny do tomboly, připravit losy, vyrobit ozdobné řetězy z krepových papírů a mnoho dalšího. Většina chasy si od středečního odpoledne bere volno z brigád či práce a plnou silou se podílí na všech potřebných činnostech. Přípravy jsou pak završeny v pátek večer stavbou máje a následným umístěním májek před domy stárek. Veškeré přípravy byly skvěle zvládnuty také díky velké pomoci místních dobrovolníků a spolků (Hasiči, Sokol, Křový, Skauti a další). Od čtvrtka do soboty také probíhá bedlivé střežení máje. První večer byla mája hlídána postupně skupinami stárků. Pánové i přítomné dívky se rozhodli, že nejlepší obranou proti případným škůdcům je hlasité vyzpěvování hodových písní. Díky pravidelnému přílivu posil, které v průběhu noci přicházely na svoji službu každé dvě hodiny, a také vína, jim nadšení i síla hlasu vydržela až do pozdních ranních hodin. Bohužel se sílou hlasu už úplně nešla ruku v ruce čistota tónů. Alespoň nám to lehce naznačovali obyvatelé okolních domů. J Z pátku na sobotu štafetu v hlídání převzali místní hasiči. Protože hlídali tak poctivě, že po celou dobu nespustili svůj zrak z máje, nějaký dobrodinec sebral prázdnou bečku od piva přímo jim před nosem ze šatlavy.
Hodový den jste jistě všichni absolvovali společně s námi, takže zde jen krátce připomeneme jeho průběh. Dopoledne jsme ve skupinkách krojované chasy obešli celý městys a od ranních hodin budili místní usedlíky s písní na rtech a s pozváním na odpolední a večerní program na náměstí. Po rychlém obědě se pánové stárci sešli na náměstí, posílili se nějakým tím vínkem a spolu s dechovou hudbou Podborankou vyrazili vyvádět stárky. Trasa je to dlouhá (od Viligruntu až po Pustou stranu, od Výzkumu až po Kopeček), ale s množstvím vypitého vína ubíhaly kilometry rychleji a nakonec jsme zdárně dorazili k domu pana starosty, a také letošního rychtáře, Františka Novotného. Po slavnostním „vyzvednutí“ rychtáře a rychtářky jsme se seřadili a vyrazili směrem na náměstí vstříc již nedočkavému publiku. Ano, měli jsme mírné zpoždění, ale i to je již taková křtinská tradice, kterou jsme nechtěli porušit. J Na náměstí jsme, jakožto ti hlavní stárci, slavnostně převzali právo a poté je hlavní stárek za pomoci třípatrové pyramidy složené s vybraných statných stárků pověsil na máju. Tím byly hody oficiálně zahájeny a schylovalo se k předvedení výsledku našeho čtyřměsíčního úsilí, tedy k tančení Moravské besedy a dalších lidových tanců – dívčího „Daj mi Bože synka“, pánského „Podšable“ a společného „Po Maďarsku“. Ještě před tanci nás ale musel hlavní policajt seznámit s pravidly hodového chování inspirovanými kyjovskem a nazvanými „Hodové artikule“. Z nich se návštěvníci mohli mimo jiné dozvědět, že ti ženatí „musijó mít klapky na očách, aby nekókali po jinéch babách“ nebo že „kdo nebude pět písně o víně, toho zavřeme do šatlavy s néškaredší babó z dědiny“. A po sólu pro rychtáře a rychtářku a pro rodiče stárek a stárků již nastalo chasou netrpělivě očekávané tancování. Všichni zvládli nacvičené tance na výbornou a těšili se na jejich opakování večer okolo 21.00 h, což je vždy o kousek náročnější, protože po večeři u stárky se chlapům nechce ani chodit, jak se „nafutrují“ dobrým jídlem i pitím. Večerní zábava na hodech, krom dobré muziky k tanci i poslechu v podání Podboranky a Cimbálové muziky Jana Opletala, byla doplněna také losováním tomboly čítající bezmála 170 cen a byla završena losováním hlavní výhry – máje. Tu si s radostí na kácení vyzvedli rodiče jedné naší stárky manželé Bulovi ze Slunečního vrchu. Po vylosování tomboly byl oficiální hodový program úspěšně u konce a v ten moment s chasy opadnou veškeré starosti a začne se bavit, nebo také pospávat po náročném dni. Počkat, ještě jedna povinnost však čekala – okolo 2.00 h bylo třeba najít pět stárků, kteří byli schopni stát na nohou a sundat z máje hodové právo. Občas to bývá dosti obtížný úkol, tentokrát se ale chasa činila a vše se podařilo. Hlavní stárci pak okolo 6.00 h zkontrolovali náměstí, ujistili se, že je vše v pořádku a odpotáceli se do svých domovů. Avšak někteří zdatní stárci, a také jeden sklepník, se tak rozjařili, že ve veselí pokračovali až do nedělního poledne. Jen si asi okolo osmé hodiny ranní zašli na skok domů, donutili prarodiče, aby jim namazali chleba se sádlem, a poté se opět vrátili na náměstí pokračovat v dopíjení vínka a prozpěvování písní. Takže ty letošní hody dopadly opravdu dobře a k chvále všech účastníků jistě slouží i to, že se nikdo nepobil či nezničil nějaké to hodové zařízení. Díky zde patří panu starostovi Františku Novotnému a jeho choti za skvělé zvládnutí všech rychtářských starostí i radostí, pánům obecním policajtům Martinu Vojáčkovi, Radimu Odehnalovi a Ondřeji Čoupkovi a také všem dobrovolníkům v pokladnách, šatlavách i jinde.
Hody dopadly dobře nejen po organizační stránce, ale i po stránce peněžní. Zde bychom chtěli zdůraznit, že hody jsou zcela nevýdělečný podnik a jejich rozpočet je od počátku provázen množstvím otazníků: Nad počasím, které ovlivní návštěvnost, nad tím, kolik vína nakoupit, aby nebylo málo, ale abychom na něm zase „neprodělali gatě“, když bude škaredě, kolik nám darují sponzoři, kolik se vybere při zvaní po obci či na vstupném, a podobné „záludnosti“. Letos to dopadlo velmi dobře a hody jsou po doplacení všech výdajů tak říkajíc „šul-nul“. Během odpoledne a večera bylo podle slov hlavního sklepníka Radima Špatinky takové množství lidí s takovou žízní, že už ve 22.00 h došlo polosuché bílé hodové víno a do rána se vypilo i to sladké bílé a většina červeného. Jen pro představu, letos jsme brali celkem 430 litrů vína. Díky relativně velké návštěvnosti a podpoře mnoha sponzorů ze Křtin i okolí se podařilo vrátit stárkům, stárkám i zúčastněným dětem peníze investované do zapůjčení krojů. Celková cena za půjčení krojů se pohybuje okolo 45 000 Kč. Jelikož většinu chasy tvoří nevýdělečně činí studenti, tato zpráva je velmi potěšila. Dále byla chasa a někteří další pomocníci odměněni drobnými dárky s hodovou tématikou (placky, trička) jako poděkování za úsilí a čas vynaložený na přípravu hodů. Velké poděkování tak patří všem sponzorům v čele s Úřadem městyse Křtiny a Školním lesním podnikem. Mimochodem, úplný seznam sponzorů můžete nalézt na hodových internetových stránkách. Všem ještě jednou touto cestou děkujeme.
Sobotou 17. 8. ale hodové činění neskončilo. Hned v neděli se celé chasa sešla opět na náměstí a s pomocí dalších dobrovolníků uvedla celé náměstí do původního stavu, a to v úctyhodném čase čtyř hodin. Když si představíme, že hody se „budují“ více než tři dny, tak je to, s přihlédnutím ke „společenské únavě“ celé chasy, výborný výkon. Další příležitostí, kde se chasa sešla a spolu s dalšími občany Křtin zavzpomínala na letošní hody, bylo kácení máje konané v pátek 13. 9. V rámci této akce jsme promítali fotografie a videa nejen z letošních, ale i z hodů dávno minulých, popili hodové vínko, opekli špekáčky (z důvodu špatného počasí pouze na pánvi) a zopakovali si hodové tance a písně. Někteří ale stále neměli dost a hodové tanečky předvedli ještě na Dni Křtin. Jelikož během hodů vznikla velmi dobrá parta kamarádů, které se nechce jen tak rozloučit, máme v plánu další společné akce, jako například společnou návštěvu hodů v Ochozi nebo v Kyjově, kde budeme jistě čerpat inspiraci na příště.
Čí só hode? :-)
Blanka Kubešová a Petr Zapletal, hlavní stárci
.Mimochodem, pěkné pojednání o hodech najdete na webu chasy z Hustopečí.