Co si na hodech zatancujete

  • Polka
Polka je tanec ve 2/4 taktu, který vznikl v polovině 19. století v Čechách. Původně se tento tanec jmenoval „maděra“, ale podle svého polovičního rytmu byl přejmenován na „půlka“. Tento název se později změnil na „polka“. Po svém vzniku se tento tanec velmi rychle rozšířil a jeho obliba rostla. 

Provedení: Polkový krok je tvořen krokem, přísunem a krokem. 

Jedná se o párový tanec, který je možno tančit ve standartním tanečním držení. Tanečníci se ale vzájemně nedotýkají  těly. Udržují mezi sebou pomyslný „soudek“ (kruhový prostor mezi těly). Tento tanec se  řadí mezi tzv. „kolové tance“ tzn. že se tančí dokola kolem sálu. Výhodou je, že  v průběhu můžeme plynule obměňovat taneční držení, kroky a otáčení. Typickým příkladem polkové melodie je například píseň Škoda lásky. 


  • Valčík
Valčík je tanec ve 3/4 taktu  s důrazem na první dobu. Vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru. Divadelní premiéru měl v 18. století v opeře "Una cosa rara" a ihned se stal populární. 

Provedení: Valčíkový krok je tvořen třemi různě dlouhými kroky. První krok je nejdelší, provádíme jej v podřepu. Následující dva kroky působí jako přešlapování na pološpičce. 

Jedná se o postupový, kolový tanec ve standardním tanečním držení. Tento tanec se tančí v páru tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, který jde dopředu
​a během prvního kroku otočí celý pár.  Typickým příkladem valčíkové melodie je například píseň Pásla ovečky. 


  • Skočná
Tanec je doložen z městských a vesnických tanečních zábav již v 18. stol., jeho původní taneční podobu však není možné jednoznačně určit. Skočným způsobem mohl být prováděn krok vrtáku a později obkročáku i polky. Skákavá, skočavka, skočná polka – párový tanec, jehož hudební doprovod je mimořádně ustálený a příznačný výrazným rytmickým pohybem v osminových hodnotách a dvoudobém metru. I přes jasnou metrorytmikou stavbu dovolují doprovodné melodie tance značné rozpětí v naplnění taneční motivikou, skočný charakter základního kroku proto neměl jednotný charakter.

Provedení: Skočná je párový tanec, který se skládá ze dvou částí - zpěv a taneční část. Při zpěvu se páry drží okolo pasu či za ruce. V taneční části poté využívají různé pohyby, kterými se pár točí v kolečku. Jako nejjednoduší je považována posloupnost krok - výskok. 


  • Verbuňk
Jedná se o mužský tanec skočného a improvizovaného charakteru. Tančí se převážně hromadně, a však každý přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní. V České republice je tento tanec rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení)... 

Provedení: Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální, dále taneční část pomalou a taneční část rychlou, která je volnou pohybovou kompozicí s osobitou atmosférou. Pro dokonalé provedení verbuňku je nutné, aby interpret ovládal zpěv, pohyb, prostorové uspořádání pohybu a dynamiku tance. Každé taneční provedení je vlastně jedinečným výkonem.

​Původně se tímto tancem loučil odvedenec před odchodem do vojenské služby, kdy tanečník kompenzoval psychické napětí z blížící se životní změny, avšak současně dával najevo, že je této služby schopen, a snažil se působit na druhé pohlaví. V současnosti je verbuňk součástí slavnostních průvodů a celého komplexu hodových zvyků, kdy se uplatňuje nejvíce. Tančí se v průvodu domácí chasy po obci, při vítání stárka před jeho domem, na zahájení a ukončení taneční zábavy, každá skupina přespolních chlapců je po příchodu uctěna tím, že dostane možnost, aby si verbuňk před všemi přítomnými zatančila. Zachována zůstává rovněž jeho funkce soutěživá, jelikož tanečníci porovnávají své výkony mezi sebou. 

Tance chasy

Moravská beseda

Moravská beseda je pásmo jedenácti tanců, upravených pro salónní tanec. Vznikla podobně jako slavnější Česká beseda v 19. století. V této době byly velmi populární francouzské čtverylky a čeští vlastenci chtěli dát lidem čtverylku, která bude vycházet z českých lidových tanců.

Tato snaha se zdařila a taneční mistr Karel Link (*1832), z popudu básníka Jana Nerudy, vytvořil Českou besedu - nejslavnější českou čtverylku - na hudbu Ferdinanda Hellera. Poprvé se na veřejnosti beseda tančila v sále pražského Konviktu 11. listopadu 1863. Její sláva se rychle rozšířila do všech míst naší země
a podle jejího vzoru začaly vznikat besedy další (například Moravská nebo ve 20. století Hanácká).

Roku 1892 taneční mistr a skladatel Richard Kaska (*1859) vytvořil Moravskou besedu. Autor do ní zařadil částečně přizpůsobené tance hanácké
​a slezské. Jedná se o dílo složené ze čtyř částí a každá tato část obsahuje tři tance. Jako se v České besedě opakují tance "Furiant" zde se opakují tance "Tetka" a "Silnice", které spojují jednotlivé tance. V současné době se tančí při slavnostních příležitostech jako jsou nejrůznější plesy či hody a jejím úkolem má být zejména šíření znalosti moravských písní a tanců.